Žába z oceli

  Freya opatrně rozbalila krabičku čokoládové žabky a zkušeně po žabce hmátla, aby ji nacpala do pusy. Ač se snažila být nenápadná, někdo si jejího počínání přeci jen všiml a celou síní se najednou nesla zpráva, že Freya onu žabku snědla. Sotva stačila olíznout poslední cukající se nožku, už se do dveří síně valila madam Barbara. Funící jak lokomotiva a rudá jako kolejní znak Nebelvíru, vybafla na mladičkou studentku. “Vyp-liv-nout! Fuj je to!” Lapajíc po dechu propalovala studentku, která si ještě provokativně olizovala prsty ušpiněné od čokolády, čímž madam namíchla ještě více. Žel Merlinovi profesorka nemohla studentku pověsit za palce u nohou do studeného sklepení, mávla tedy jen hůlkou a proměnila studentku v žabku, v posledním zoufalém činu, jak žabku...