Čistokrevní

„Zahrajeme si hru?“ zeptal se malý Fern Elms, který se po celý večer schovával vzadu u krbu před jeho staršími přáteli. Přáteli… Spíše chvilkovými známými. V Bradavicích zaslechl, že se zde bude konat jakási party starších spolužáků a nedokázal svou zvědavost ovládnout a přišel také, a to dokonce bez pozvání, ne že by ho to tedy vůbec nějak trápilo.

„S tebou máme hrát hru? To už si radši zahraju s tou školníkovo vypelíchanou kočkou,“ vysmál se mu Sage Ravens, který byl druhým nejmladším v místnosti. Hrát hry s dítětem je prostě dětinské. Naproti tomu si udělat potlouk z paní Norrisové mu znělo jako ten nejlepší možný nápad. Neváhal ani vteřinku a námět této zábavy si zapsal do svého zápisníku, který mu dobře sloužil již celá léta.

„A proč bychom si s ním nezahráli? Vždyť je to takový malý roztomilý hošík, určitě nám bude stačit, až si spolu zahrajeme nějakou z našich her, viď?“ podívala se Jude na malého Ferna, pak svůj pohled věnovala Brooke, „A ty zajdi pro kartičky, maličký si určitě bude chtít sám vylosovat nějakou hru sám, no nemám pravdu?“

A zatímco se nejmladší chlapec v místnosti snažil přikyvovat hlavou ze všech sil, Jude všechny přejela přísným pohledem. Nikdo si neodvážil se jí vzepřít, a to navzdory tomu že z jejího rozhodnutí byli všichni mírně řečeno zmatení. Když pak Brooke přinesla krabičku s kartičkami, na kterých byly vypsané hry, které byli starší studenti ochotni hrát, Fern k ní chtivě přiběhl, počkal však až na schválení od Jude, než se odvážil vytáhnout z krabičky jednu z identicky vypadajících kartiček.

„No vida, tak si zahrajeme na schovávanou,“ usmála se Jude, „což znamená, že ty, protože jsi hru vybral, se schováš kdekoli v tomhle domě, odejít z něj nezkoušej, Brooke všechny dveře a okna pozamyká,“ podívala se na dotyčnou a ta jen s přikývnutím zmizela, „a my ostatní tě budeme muset najít, co ty na to?“

Fern přikývl a hra začala. Jude jakožto vedoucí celého hraní začala pomalu počítat po jedné až do sta. Malý Fern mezitím prozkoumával každou štěrbinu v domě, na kterou narazil. Do spousty z nich se ovšem vůbec nevešel a další byly příliš okaté pro dobrou schovku. Už už si myslel, že nalezl to pravé místo ke schování, když si všiml, že jen kousek od něj jsou dvířka do ventilace. Opatrně je otevřel a snažil se nasoukat dovnitř. Několikrát musel složitě upravovat svou pozici, ale nakonec se přeci jen do úzkého prostoru vměstnal. A to právě včas, vždyť už slyšel kroky ve vedlejší místnosti. Zalezl ještě víc dovnitř a ke své úlevě zjistil, že se ventilace rozšířila a on se mohl, leč nepohodlně, posadit. A tak seděl a čekal, když zaslechl skřípět dveře, které byly jen několik málo kroků od něj. Rychle si před pusu a nos strčil ruku a snažil se dýchat nehlučně a ani se nepohnout.

„Ale no tak, do koupelny by šel jenom idiot,“ zaslechl Sage a odolal pokušení posunout se ještě hlouběji do ventilační šachty, „na druhou stranu je ten prcek mudlovskej šmejd… Divim se, že nezůstal Jude za zády,“ zasmál se a Fern mezi mřížemi zahlédl jeho nohu.

„Ty seš idiot. Nechápu, proč tě sem vůbec Jude chtěla. Jasně, táhli jste to spolu, ale taky jsi nás dost podrazil. A mudlovští šmejdi zas tak blbí nejsou. Vlastně jsou jako ty. Hrajou si na to, že jsou chytřejší a celkově lepší než my a ono hovno,“ říkala Brooke a Fern si dokázal představit, jak přechází po místnosti a pátrá po něm.

„Zradil? Nevim, co ti navykládala, ale ona práskla mě. Kdybych neřek’, že jste mi s tím pomáhali, tak jsem teď v Azkabanu, tak zas brzdi,“ načepýřil se Sage.

„Vážně? Zrovna ty si chceš hrát na oběť? Ty? Ten, kterej si tady hraje na drsňáka, a přitom je podělanej jak malej kluk. Vlastně ani ten ne, ten mrňous je lepší než ty,“

„A co jsi ty? Ubohá štětka, která roztáhne nohy každýmu, jenom aby zachránila vlastní kůži… Škoda, že to s McGonnagalkou nevyšlo, co?“

„Já mám aspoň co nabídnout, ale to se o tobě úplně tvrdit nedá…“

„Ty-“

„Sectumsempra!“

A tak hádka skončila. Aspoň ta slovní. Malý Fern jen vyděšeně, ale tiše jako myška, sledoval, jak Sage padá k zemi a podlaha se zbarvuje jeho krví. Ve vznikajících loužičkách dokázal rozeznat i krvelačný výraz Brooke. Cítil, jak se jeho duše uvnitř něj chvěje a snaží se uniknout, jeho tělo bylo ovšem v takovém šoku, že se nezmohl ani na to, aby se jakkoli pohnul z místa, kde se usadil.

„Crucio!“

Tentokrát už místnost hlasitě proťal Sagův křik. Jen slyšet to bylo strašné, natož si představovat, co všechno musí mladík zažívat.

„Smaž se -“

„DOST!“ zaslechl Fern hlas Jude a téměř, ale opravdu jen téměř, si oddychl. Sage se nadechl, děkovně se podíval směrem ke dveřím, kde pravděpodobně Jude stála, když tu jeho hlava klesla a bezvládně se svezla ke straně a Sage svůj poslední pohled věnoval malému Fernovi. Ten se tentokrát musel kousnout do ruky, aby hrůzou nevykřikl.

„Konečně dostal, co si zasloužil,“ posmívala se zemřelému Brooke.

„Sklapni,“ odvětila Jude a Fern znovu zaslechl tupý náraz, neodvažoval se ani přemýšlet nad tím, co jej mohlo způsobit ani nad tím, jak moc se ten zvuk podobal tomu, když na zem spadl Sage.

„Já vím, že tu jsi. Přímo ve ventilaci. A ti kreténi si ničeho ani nevšimli.“

V tu chvíli by se ve Fernovi krve nedořezal. Chvíli zůstal na místě v domnění, že Jude jen blufuje a nemá tušení, že je právě ve ventilaci, když však spatřil, jak se její nohy blíží k ventilaci, začal se šoupat co nejdále od místa, kam se děsivě jistě přibližovala Jude.

„A já si myslela, že s tebou nebude sranda. Tak ať je po tvém. Zložár!“

A to byla poslední slova, která mladičký Fern v životě slyšel. Nestačil se za hlasem ani ohlédnout a už cítil nepříjemnou blízkost plamenů. Poté cítil jen bolest, nesnesitelnou bolest, a nakonec už vůbec nic.

„Idioti. Zrádce, děvka a čmuchal… A nikdo z nich už nikdy nepráskne, co se tu stalo… Ale byla tě vážně škoda, Ali,“ pronesla dívka pokropená krví a otočila se k odchodu. Neměla v plánu se nechat upálit. Už byla v předsíni, když přímo na ni dopadla kostra, která vypadla z bortící se zdi. Zložár mezitím Jude dostihl, a i ona našla v plamenech svůj konec.

„Skoro mi je tě líto. Ale neměla jsi mě zabíjet.“