Prokletí

„Proč myslíte, že se o tento dům nikdo nestará?“ zeptala se Eleanor, když s partou procházeli kolem starého domu s vymlácenými okny a zpustošenou zahradou, který stál v jejich rodném městě od nepaměti. „Nemám tucha,“ odpověděl Samuel, „ale je ho škoda. Ve své době to musel být nádherný dům.“ „A co se ho pokusit opravit, když se k tomu nikdo jiný nemá?“ napadlo Olivera. Kdyby tento nápad nevznikl, náš příběh by vůbec neexistoval. Domluvili se na nejbližší sobotu, to budou mít všichni čas. Když den D nastal, nezastavil je ani prudký déšť, který neustával již po několik hodin. Plán byl takový, že se zatím jen po domě porozhlédnou, zjistí situaci a příště se do něj vrátí i s potřebným vybavením. Stáli v kapucích na příjezdové cestě. Jako by se rozmýšleli, zda činí...