Návrat do vesmíru

Ráno mě probudila vůně lívanců. „Ty jsou pro tebe!“ křičela nadšeně Tery, „dneska je totiž speciální den!“ usmívala se od ucha k uchu i v tak nekřesťanský čas.

„Je?“ přemýšlela jsem. Poslední dobou toho bylo tolik, že jsem zapomněla i na své narozeniny. Tery se zasmála a vytáhla zpoza zad helmu. Vytřeštila jsem na ni oči. „My jedeme na cyklovýlet?“ zděsila jsem se.

„Olivie, prosimtě, pojď sem, já už na ní nemám nervy, ona je snad nemocná!“ reagovala Tery a nacpala si jeden lívanec do úst.

Přiběhla Olivia ve velmi vtipném upnutém oblečku, málem jsem vyprskla lívanec z pusy. „Co to má bejt?“ leskla se od hlavě až k patě. „Apríl je za půl roku,“ řezala jsem se smíchy.

„Dneska se přece vracíme do vesmíru,“ nechápala Olivka. Sousto mi zaskočilo. Zapomněla jsem, ale tak jsem se těšila. Rychle jsem si pobrala vše podstatné, i nepodstatné, dokonce na mě vypadla nádherná pohlednice od mojí rodiny. Ani jsem netušila, že jsou na dovolené. První zázrak přijde už kolem černé díry, tentokrát nás nevcucne, ale posune nás dál k Umubumbe. Jaké překvapení, že demokracie se jim nejenom podařila zachovat, ale doslova vzkvétá. Planeta dokonce spolupracuje i s Nisqou a Gezegenem.

„Dokázali jsme nemožné.“