Očarovaný náramek

Měla pocit, jako by Patricka viděla v novém světle. Dřív to pro ni byl otravný chlapec, který za ní stále chodil jako stín. Včera se však na jejích narozeninách něco změnilo. Jako kdyby prozřela a od té chvíle myslela jen na něj. Zrovna šla za ním, měla totiž pocit, že s ním být musí. Že kdyby jen chvilku dál otálela, tak to nevydrží.
Zazvonila a dveře domku se otevřely. Jako kdyby na ni už čekal, ihned ji přivinul do své náruče. Když ji po delší době pustil, v očích mu svítila jiskra, která jí brala dech. Jako kdyby mu tam zářily dva diamanty. Úsměv, který jí vyvolal šimrání v žaludku, by jiným nahnal mráz na zádech. Omámeně na něj zírala a nedokázala ani promluvit. Když ji pak požádal o obě ruce, ani nemrkla okem a nastavila mu je. V koutku mu trochu cuklo, když jí kolem zápěstí začal upevňovat provaz a následně jí z ruky odepnul náramek, který jí včera dal.
„Ten už potřebovat nebudeme, dostal tě ke mně,“ zasmál se. „Chci v tvých krásných očích vidět strach.“
A tohle přání se mu pomalu začalo plnit, když moc očarovaného náramku začala mizet. Byla to past, a ona do ní spadla.