Archives | SubSalix

Očarovaný náramek

Měla pocit, jako by Patricka viděla v novém světle. Dřív to pro ni byl otravný chlapec, který za ní stále chodil jako stín. Včera se však na jejích narozeninách něco změnilo. Jako kdyby prozřela a od té chvíle myslela jen na něj. Zrovna šla za ním, měla totiž pocit, že s ním být musí. Že kdyby jen chvilku dál otálela, tak to nevydrží. Zazvonila a dveře domku se otevřely. Jako kdyby na ni už čekal, ihned ji přivinul do své náruče. Když ji po delší době pustil, v očích mu svítila jiskra, která jí brala dech. Jako kdyby mu tam zářily dva diamanty. Úsměv, který jí vyvolal šimrání v žaludku, by jiným nahnal mráz na zádech. Omámeně na něj zírala a nedokázala ani promluvit. Když ji pak požádal o obě ruce, ani nemrkla okem a nastavila mu je. V koutku mu trochu cuklo,...

Autor : Simelie Mallorny dne 03/05/2024 | Královské fauní bingo | 0 komentářů

Zelená lesní pokrývka

Sestřičky musí opravdu hodně odpočívat. Jak psychicky, tak fyzicky. Je potřeba načerpat energii. Hodně energie. Protože ji v práci rozdáváme, a ne málo. Abychom byly usměvavé, empatické, vyrovnané a silné, je potřeba se věnovat jak tělu, tak duši. A sama za sebe musím říct, že mi k velké vyrovnanosti pomáhá les. Les umí být doslova kouzelný, pohladí duši, vyrovná rozborcenou rovnováhu a dodá tolik potřebnou sílu a energii. Chodím do lesa moc ráda. S mou nejlepší kamarádkou – se psem, jmenuje se Tara. Vždycky, když vezmu vodítko, radostně poskakuje a už peláší ke dveřím. Chodíme celý rok do lesa. Tady, kde u mudlů žiji, jsou lesy nádherné. Nejkrásnější je ale sledovat, jak se les mění. Na jaře se začíná všechno probouzet, rostliny i stromy opatrně vypouštějí...