Tajemná přihrádka – 1. díl

Posadí se naproti Faunovi a na malou chvilku se odmlčí. V hlavě jí jede příběh, který ale nekončí, nýbrž bude navazovat na ostatní čtyři témata příběhů. Páni, tak tedy něco, jako pět příběhů od Šeherezády? Zamyslí se nad výzvou a pak se pohodlně zavrtá do křesílka, propojí svůj pohled s Faunem a pustí se do vyprávění prvního příběhu „Tajemná přihrádka“…

Příběh, který vám budu vyprávět, se stal už před mnoha lety. Vyprávěla mi ho moje babička a té zase ta její, a tak tomu bylo po několik generací. Tehdy náš rod žil ještě na odlehlém místě starého panství. Žil tam Melichar, dědeček mé praprapra… (těch pra, by bylo asi na jeden řádek, budu tedy šetřit slovy) prababičky. Tehdy ale, byl jeho rod ještě pod kletbou. A ta mužům neumožňovala založit novou rodinu. A tak jen dcery směly být provdávány a udržovaly tak rodovou linii, před vymřením. Melichar měl celkem tři sestry. Postupně se ale odstěhovaly za svými vyvolenými. A rodiče, když nadešel jejich čas, zemřeli. Melichar zůstal sám na celé panství. Ten tam byl všudypřítomný smích a radost. Za zdmi sídla nastalo období ticha, prázdnoty a stesku. Čas však plynul neúprosně dál. Melichar vyrostl v muže a už téměř zapomněl, jaké to je s někým něco sdílet. Většinu dne trávil ve své knihovně a hledal v knihách lék, na svůj bol. Nikdy však nepřestal věřit, že se mu jednou podaří nalézt protikouzlo, které by nadobro zrušilo jeho nedobrovolný osud. Občas jen tak bloumal v lesích, které se táhly do dálky a dělily ho od lidských obydlí. Někdy natrefil na poraněného ptáčka, či drobné zvířátko. Dokud je neuzdravil, našli u něho útočiště. Měl z jejich přítomnosti obrovskou radost. Přesto jim vždy dokázal dát svobodu a jak to bylo možné, propouštěl je zdravé opět do jejich světa. Jednoho pochmurného dne, když se za deště a smrákání, vracel do ztichlého domova, našel pod keřem promočené a zablácené koťátko. Sebral chvějící se drobné tělíčko a s tlukoucím srdcem přidal do kroku. Poprvé za dlouhé měsíce a roky, našel tvorečka stejně ztraceného, jako byl on. Kotě bylo vyhladovělé a promrzlé, ale jinak na něm nebyla stopa zranění ani nemoci. Melicharovi svitla naděje, že se něco změnilo. A tak započala nová etapa v jeho životě. Kocourek se měl čile k světu. Dostal jméno Zázrak a vnesl do smutného panství dávno ztracenou radost a chuť do života. Kde se v takové pustině vzal? Vždyť to byl samotný Zázrak a zázraky mají otevřené dveře pro ty, kteří na ně nepřestanou věřit.    Rezatý kocour rostl jako z vody a stal se stínem Melichara. Vlastně si byli stínem navzájem. Kde byl jeden, nechyběl druhý. Melichar se Zázrakem ožíval, mládnul a zapomínal na nespravedlnost, která ho předurčovala k opuštěnosti. Naučil se v srdci cítit hlubokou lásku a vděčnost. A Zázrak mu ji oplácel svým hlasitým vrněním, které jednou pro vždy zrušilo ticho v zapomenutém panství.

Ale tohle byl jen začátek příběhu…

Jednoho rána, když se Melichar probudil, neležel Zázrak na polštáři vedle jeho postele. Nebyl ani v jeho ložnici, ani v kuchyni. Melichar zoufale běhal po jednotlivých křídlech domu. Volal na kocourka. Lákal ho na plnou dlaň pamlsků, ale po kocourkovi, jako by se slehla zem. Na Melichara padla tíha, jakou doposud nepoznal. Ta tam byla jeho víra v laskavost osudu. Nechápal, proč směl na pár měsíců poznat štěstí, aby ho rázem zase ztratil. Celý den chodil, jako tělo bez duše. Už ani nedoufal, že Zázraka najde. Ale nedokázal nečinně sedět a nic nedělat. Večer byl ještě truchlivější. Tma prolézala Melicharovi do mysli, jako jed. Chtěl usnout a už se neprobudit. Ale ani ten mizerný spánek mu nebyl dopřán. Seděl v křesle a zíral do praskajících polen v krbu. A najednou uslyšel neznámý zvuk. Doslova ho to vystřelilo z křesla. Vyběhl ven z pokoje a mžoural do tmy. A nejednou se ten zvuk ozval znovu. Nebylo tedy pochyb, že je to reálné a on neupadl před chvilkou do mikro spánku. Běžel po tmě dlouhou chodbou, do prvního patra a pak další chodbou až na její konec. Kam dál?! Ptal se Melichar sám sebe a doufal v zázrak odpovědi. Ta se za okamžik dostavila! Za zdí se ozval tichý mňoukot Zázraka! Melichar šmátral po stěně, ale nedokázal najít místo nebo skulinku, kudy se kocour mohl přes zeď protáhnout. Co teď? Svezl se bezmocně na kamennou podlahu, a přitom zády nechtěně zavadil o letité držadlo na pochodeň. V ten moment se ozvalo zadunění a za okamžik už se před Melicharem začala rozestupovat zeď. Jeho kroky spěšně klopýtaly tmou doposud neobjeveným prostorem úzké chodbičky s klenutým stropem. Zvuk Zázraka se přibližoval s každým metrem. Jediným skokem stanul Melichar před dveřmi. Byly plné pavučin a zámek zrezivělý. Nebyl čas vracet se zpět pro hůlku, aby si pomohl kouzlem. Jeho srdce bušilo divoce ve strachu, co je s jeho kočičím přítelem, a tak jen zakřičel na kocoura, aby uhnul od dveří a věřil, že ho Zázrak pochopí. Couvnul, rozběhl se a vší silou narazil ramenem do stařičkých, napůl ztrouchnivělých prken dveří. Ty se s praskotem rozletěly a Melichar dopadl na zem, do temné místnosti. V tu chvíli mu na záda dopadnul s žuchnutím i Zázrak! Začal se tlamičkou o Melichara třít a vrněl tak hlasitě, že to ozvěna nesla snad po celém domě. Když se Melichar vzpamatoval, vzal kocoura do náručí a odnesl ho zpět k dohasínajícímu krbu, aby svého nalezence zaopatřil. Tu noc prožil Melichar takovou dávku štěstí, že mu srdce málem vyskočilo z hrudi.

Hned s ránem se Melichar vyzbrojil svítilnou, hůlkou a spolu s vrnícím kocourem, rázoval za dobrodružstvím tajemného místa. Prostor to byl poměrně velký. Vypadalo to jako půda. Melichar nechal kouzlem prosvítit každičký kout. A pak už jen žasl nad tím nečekaným nálezem! Byla to starobylá knihovna. Svitky zažloutlých pergamenů byly napěchovány v regálech vedle kožených vazeb staletých knih. Čí asi bylo tohle království? Přemítal a snažil se zorientovat v nějakém systému knihovnického předka. A najednou Zázrak nečekaně zaprskal a vrhnul se mezi ruličky spisů do jedné z přihrádek. Police se i s ním zřítila a odhalila na zdi něco, co vypadalo jako tajemná přihrádka!

Podívala jsem se na Fauna, zda jsem udržela jeho pozornost při mém vypravování a zjistila zároveň, že čas našeho setkání se nachýlil ke konci. Co ukrývá ona tajemná přihrádka? To bude v pokračování zase až příště…