Velikonoční básnění 2

Už jsou tady po roce, zase ty velikonoce. Příroda rozkvétá je plná života. Zajíci v trávě rozmile skotačí, zima už nadobro v přírodě končí. Zelená se luh i háj, blízko, blizoučko již je máj. Vajíčka barvíme pěknými barvami, zima odešla už je za námi. Narciska na louce nádherně kvete, hned je mi lépe na tomhle světě. Velikonoce za rohem, kluci pletou pomlázku. Dívky běhají kolem, chtějí vidět ukázku. Dívky barví vajíčka, mnoha barev mají. Ve váze již rozkvétá větvička, Velikonoce nás...

Velikonoční koleda 1

Hody, hody neutíkej, z vrby já mám proutek štíhlej, nazdobený pentlemi, jiný takový neumí. Vajíčko jedno, nebo i dvě, dej mi je nyní, pošli je po sově, za to slíbím zdraví na rok, na to máš v tvém věku nárok. Kdybys ještě ozdobila, po tom cos pozadí nastavila, pomlázku mou pentlí další, když nemáš tu, tak dej alepoň mašli. I za perníček poděkuji, úsměv rád ti zaň věnuji, hody, hody zas a znova krásné svátky dívko celá nová.

Velikonoční básnění 1

Mašličky barevné, vajíčka také, vyber si koledníčku, vyber si jaké, zelené, modré nebo červené, dveře u nás vždy jsou otevřené. Na stole mazanec, pořádný kusanec, provoní nám celý byt, spolu zase můžem být. Na louce kvítí barevné roste, u potoka trhá vrby dítko prosté, tatínek učí ho pomlázku vázati, v kostele mše, farář kázati. Akorát v obchodech lidí jak myší, jeden den zavřeno, na to oni slyší, návštěvy u rodiny, výlety taky, jídla tolik až přechází zraky. Na vesnicích slivovice proudem teče, beránek v troubě vesele se peče. Pozadí červená, mrskut někdy bolí, některé dívky raději doma zamknout se volí. Koledy různé pondělí rozzáří, kdo mrskat nechodí, tak ten si zavaří, po obědě dívky do rukou vědra, mokré hoši budou mít hlavy...

Samota

Poslední dobou je v síni živo. Ale nebývá tomu pořád. Slečna Violetta popsala, jak to vypadá ve dnech, kdy do síně zavítá tak maximálně klubko prachu… -*- Ve Velké síni jen tak sedím, na prázdné stoly hledím. A žádné čaroděje tu nevidím. Je tu ticho jako v lese, zima se mnou trochu třese. Cítím úzkost, strach a smutek, už mi i můj krtek utek. Hledám všude živou duši. Volám až praskají mi uši. Čím dál víc tu bloudím sama. Slyším jenom prázdná slova. Slzy hrnou se mi do očí, nemůže pomoct ani ze světa úbočí. Kdyby však někdo objevil se tady, skončili by moje životní vady. A však tu nikdo není, ztrácím se tak v říši...