Lenost

Z pera Eame Vórimar.

-*-

„Co kdyby jsi také přiložila ruku k dílu?!“ křikne macecha na svou nevlastní dceru. „Myslíš si, že tě tu budeme živit zadarmo?!“ servala z ní přikrývku a snažila se ji vytáhnout z postele. „Než se vrátím, ať jsou zvířata obstaraná, jinak tě vyženu,“ zabouchla za sebou dveře macecha. „To sedí od někoho, kdo si nedokáže ani sám donést jídlo,“ ušklíbla se Ella a šla obstarat zvířata, jak si macecha přála. Mezitím macecha se svou milovanou dcerou seděla u krbu a ujídaly všechno, co doma měly. Na statku s nimi žil ještě jeden mládenec, kterého macecha najala na těžkou práci. Do něho se Ella zamilovala. Nikomu nepřála nic zlého, ale koho by bavilo neustále běhat z domu do maštale, donést další jídlo těm dvěma, a pak zase ke zvířatům. Jednoho dne už toho měla dost. A jak ty dvě neustále jen jedly a spaly, ztloustly tak, že už nebyly schopné slézt z postele, Ella všechno nestíhala, a tak ji naštvaná macecha vykázala z domu. Ella to brala jako vysvobození. Spolu s krásným mládencem opustili stavení a našli si krásné bydlení na druhé straně vesnice. Založili rodinu a žili šťastně. A ty dvě lenošky? Pokud nezemřely, sedí na svých postelí ještě dnes.