Zatajený (po)cit

Zatajený (po)cit

-*-

Vždy když tě vidím v síni
oči moje rychle zbystří
co s tímhle pocitem dělat mám?
když srdce rychle tluče

na nikom jiném oči nenechám
moje mysl tajně skuhrá
Sucho v krku, slabí dech
vídám tě ve svých snech

copak můžu takhle žít?
když tě v mysli budu mít?
chci aby to už pominulo
kéž by toto myšlení

jako vánek polední
navždycky už odvanulo
jenže to se neděje
dělám si jen naděje

na to že to může být
že tě budu jednou mít
tenhle pocit dusí mě
jak se s tím mám vyrovnat?

ve snech tvé oči budí mě
co to vše má znamenat?
na venek nic nedám znát
tak je to nejlepší

co já ti tak mohu dát?
vždyť ty jsi vše a já nic
proto tu jen tiše sedím
s tímto pocitem u sebe

s ostatními se tu bavím
už vím kdo to odnese
ty to ale nebudeš
na to jsi moc dobrý

proto tu teď vstřebávám
tento pocit drobný