Kapky deště

Kapky deště

-*-

Pršelo. Jako už několikátý den v kuse. A ty tam stojíš. Promoklá v neutichajícím dešti. Ale nevadí ti to, déšť ti nikdy nevadil. Je to jedna z tvých zvláštností. Vlasy máš zplihlé, uniformu promočenou, zavřené oči a s úsměvem na tváři nastavuješ hlavu dešti. Jsi v tu chvíli ohromující. Ostatní studenti zalezli do hradu, hrají hry ve Velké síni, ale ty ne. Ani já ne. Možná o mě nevíš, možná jo, ale předstíráš, že ne. Vlastně vím, že o mě víš. Dokazuje to tvoje úsměvy, co párkrát hodíš mým směrem. Ty tvé nezapomenutelné úsměvy. Ty bych chtěl vidět každý den.