Zamyšlení

K bobříkovi volnosti se  hodí jakýkoliv žánr. A tak jej slečna Petromila ulovila na krátké zamyšlení se.

-*-

Sedíš pod Vrbou. Posledních pár lístků šumí ti nad hlavou. Postupně mění barvy a snášejí se k zemi. A já je sbírám. V každém z nich vidím jeden bobří příběh. Příběhy, co píše sám život. Příběhy psané srdcem, příběhy o bobřích přátelstvích.

Jsem ráda, že jsem se klání zúčastnila. Naučila jsem se mnohé. Trochu laskavosti, špetku trpělivosti, něco málo z přírody, kapku bobřího smyslu pro humor ale hlavně jsem se seznámila. S Paní vrbou, madam Eillen a s bobry. Seznámení je to věru životní. Moudrá Vrba mne naučila klidu. Madam zase smíchu a kluci bobři? Těch bylo třináct. S prvním bobrem jsem se od srdce zasmála, když jsme nemohli odtrhnout zuby od dřeva. S druhým bobříkem jsem se bála, ale všechno dobře dopadlo. Třetí bobřík spánku mne ukolébal. U čtvrtého bobříka jsem měla obavy, ale i haiku jsme společnými silami nakonec zvládli. Pátý bobřík ruku v ruce s mým oblíbeným drabble mi šel od ruky sám. Se šestým bobříkem jsme kouzlili a sedmý bobřík mně vzal poprvé v životě do světa scifi. Nepovedlo se. S osmým bobříkem jsem si nesmírně užila skládání básní, emoce jsou má vášeň, do party jsme proto hned přizvali i následujícího bobříka veršů. S desátým bobříkem jsme jeli na bezva výlet. Jedenáctý nám dal zabrat, městská legenda pro mne byla obrovskou výzvou, plnou strachu. Dvanáctý bobřík a bajka mne pohladili na duši. Poslední bobřík se naplňuje právě nyní. Zamýšlíme se spolu nad bobří duší.

Sečteno podtrženo, bobři jsou skvělí přátelé do nepohody, do sucha i do deště, od jara do zimy. Když jsi smutná, plácnou ocasem, až se země zatřese, ty se probudíš a běžíš s úsměvem světem dál.

Lovení bobříků stálo za to!

Ze srdce upřímně děkuji!