Kámoš

Už jste slyšeli o tom baráku, co v něm mizí lidi? Ne?! Slečna Mia vám i bobříkovi městských legend vše poví… -*- Letní den pozvolna končil. Leželi jsme v trávě kousek od cesty, kola opřená o kmen lípy, v jejímž stínu jsme oba oddechovali. Akrobacie na kolech nás zmohla, všechny ty stoje na řídítkách, skoky a lety… V Alešově opáleném obličeji bylo vidět naprosté uspokojení nad svým výkonem, cumlal v puse jakousi trávu a pobrukoval si nějakou veselou písničku. „Brácha říkal, že tam mizej lidi,“ vypadlo z něj náhle. Podvečerní idylka náhle pominula. „Cože?“ „V tom baráku přece,“ pokynul hlavou směrem k barabizně na konci ulice. Dvouposchoďový dům vypadal už od pohledu děsivě. Napůl zborcená střecha, rozbité tabulky skel, ulomené okenice, vyvrácené dveře...

Autor : dne 01/28/2021 | Literární bobříci, Bobřík městských legend | 0 komentářů

Společenstvo světla

Do lovu bobříků se v posledním kole přidala slečna Kenna a rozhodla se ulovit bobříka volnosti. Vítáme ji mezi řadou lovců a doufáme, že v budoucnosti se k lovu vrátí a uloví i zbývající bobříky. -*- Mohutné zdobené dřevěné dveře se otevřely a my společně i s několika strážci, jenž nás sem dovedli, vstoupili do základny Společenstva Světla. Bylo obrovské a vypadalo to, že je tam nejspíš pěkný zmatek, protože všude okolo nás pobíhala spousta lidí, pokřikovali na sebe a kamsi pospíchali. Ostražitě jsem se rozhlížela po neznámém místě, než mě z mého přemýšlení o tom, kolik se zde nachází dveří a oken pro případ útěku, vytrhla neznámá žena oděná v bílých obyčejných šatech, přes které měla přehozený plášť ve světle žluté barvě s jemnými stříbrnými ozdobami a přes...

Autor : dne 01/28/2021 | Bobřík volnosti, Literární bobříci | 0 komentářů

Netradiční dekorace

Někdo si bobříka sta chvil ulovil hned v začátku. Slečna Indris si jej ale nechala na konec a sepsala pro něj rovnou doubble drabble. -*- „Salát je připravený, dárky jsou zabalené, stůl nachystaný. Já teď půjdu s Moničkou na procházku a ty zatím ozdob stromeček. Vrátíme se asi za dvě hodiny, to by ti mělo stačit,“ instruovala mě žena. Stromeček. Proboha. V mé mysli se mi nejasně začínaly vybavovat vzpomínky, že jsem měl letos koupi stromku na starosti já. A byl jsem si jistý, že jsem na to zapomněl. „Ehm, miláčku? Já se obávám, že žádný stromek nemáme. Asi jsem ho zapomněl koupit.“ Hlas mé ženy najednou začal připomínat Fúrii. „Tak se okamžitě seber a nějaký stromek přines. Přeci nemůžeme mít Vánoce bez stromečku, když máme malé dítě. Tak to dopadá, když se něco...

Autor : dne 01/28/2021 | Literární bobříci, Bobřík sta chvil, Ze STOklas | 0 komentářů