Zimní probuzení

Až si přečtete double drabble sepsané panem Nebelbrachem pro bobříka sta chvil, i vy budete mít chuť namísto auta vyrazit kus pěšky…

-*-

Místo zaparkovaného auta uviděl hromadu zmrzlého sněhu. Došlo mu, že než se prokopávat k vozidlu a rozmrazovat jej, bude rychlejší nasadit běžky, zajet do vesnice a sednout na autobus.

Svlékl, co měl na sobě, dal si to do batohu, oblékl sportovního oblečení, batoh si hodil na záda a vyrazil. Příliš nespěchal, věděl, že nejbližší autobus jede za půl hodiny. Konečně tak měl možnost prohlédnout si krajinu, která obklopovala dům, jejž si se ženou koupili před půl rokem.

Vzal to lesem. Po levé ruce spatřil krmelec a u něj stádo srnek. Po ruce pravé skrz stromy prosvítal výhled na protější zasněžené kopce. Polekal zajíce, který se rozběhl do svahu. Vyplašil přitom několik kosů.

Vyjel z lesa a obkroužil rybník, odkud ho sledovaly zvědavé labutě. Hladina ještě nebyla zamrzlá, občas z ní vystrčili tlamičky kapři a líni. Nad hlavou mu zakřičelo káně.

Na zastávku přijel s desetiminutovým předstihem. Prodavačka z místního obchodu mu dovolila nechat si tam sportovní věci, než se bude vracet domů.

Blahořečil sněhové bouři, která mu přes noc zasypala auto. Od té doby, kdykoli nespěchal příliš, nechal vůz stát u domu a šel – nebo jel na běžkách či inline bruslích – na zastávku, aby se mohl cestou pokochat místní přírodou.