Boží mlýny melou pomalu, ale jistě

Co říct o příběhu sepsaném slečnou Miou pro bobříka ponaučení, aniž by se vysvětlila pointa příběhu? Snad jen – příjemné počtení!

-*-

V Zeleném lese se měla zvířátka dobře. Dobře mezi sebou vycházela a nebyly mezi nimi žádné spory. Tedy až do té doby, než se do lesa přistěhoval velký vlk. Měl sebevědomí na rozdávání, na každého se díval spatra a toužil po uznání a moci. Chtěl v Zeleném lese vládnout. Jenže zvířátka nechtěla žádného vládce, nepotřebovala ho. A vlka tím pádem nechtěl nikdo poslouchat. Ten se rozhodl, že si svůj respekt vybuduje strachem. Pravidelně se stávalo, že si vyčíhal osamělé zvířátko, chytl ho za kožich za krkem, odtáhl do svého doupěte, kde ho bil a vyhrožoval mu smrtí, pokud ho nebude uznávat jako krále lesa. Pak ho zuboženého propustil. Chudák pan Zajíc se z takové nechtěné návštěvy u vlka ještě nevzpamatoval. Paní Zajícová byla nešťastná, protože se o svého muže, který nedokázal vstát z postele, velice bála.

V Zeleném lese nastala doba temna. Zvířátka se začala vlka bát. Nepomohly prosby ani žadonění, ať je nechá nepokoji a ať odejde. Vlk dosáhl svého – získal vládu nad celým společenstvím. Začal zvířátka terorizovat a nutil je, aby mu posluhovala. Každý z nich mu musil nosit potravu a starat se o jeho brloh. Dokonce to došlo tak daleko, že ho veverka musela ovívat velkým lopuchovým listem, když v létě udeřilo parno. Vlk zlenivěl a ztloustl, a to se mu stalo osudným.

Do kraje zabloudil lovec a zahlédl vlka, jak se sluní na skále. Zatoužil po jeho kožešině, která se v odpoledním slunci nádherně leskla. Nastražil na vlka past – vykopal hlubokou díru, kterou zakryl listím a větvičkami. Když měl všechno nachystané, vypálil ze své pušky.

V tu ránu se všechna zvířátka rozutekla do svých úkrytů. Věděla, co ten zvuk znamená a běžela se schovat. I vlk se snažil dostat do svého doupěte. Jenže jak byl těžkopádný, zakopl o kámen a spadl do přichystané jámy. Hned věděl, kolik uhodilo a vytím přivolával ostatní, aby mu pomohli. Jenže žádné zvířátko mu na pomoc nepřispěchalo. Všichni až moc dobře věděli, jak je krutý a bezcitný. A tak se stalo, že vlk bídně zahynul rukou člověka a nikdo pro něj ani trošku netruchlil.

A proto se nad nikoho nepovyšujte. Jednoho dne můžete potřebovat pomoc, ale nikdo na vaše volání neodpoví.