O třech neduživých sestrách

Pohodlně se usaďte, slečna Melanie si pro vás a bobříka spánku připravila krásnou pohádku.

-*-

 

Za devatero horami a devatero řekami se rozléhalo nevelké království. Král měl tři dcery. Všechny byly milé, přívětivé a povahou se jim žádná dívka nevyrovnala. Každá měla však nějaký neduh, díky kterému se, ke královu smutku, žádnému princi nelíbila. Pizizubka, nejmladší z princezen, měla křivé zuby, a bylo jí těžko rozumět. Prostřední z nich měla jméno Neviděnka. I přes svou krásnou postavu měla velké potíže se zrakem, neviděla téměř ani na krok. Nejstarší Slýchavka zase měla problém se sluchem. Byla hluchá, a ačkoliv milovala příběhy, vždy si je mohla pouze číst.

Král i královna byli velice nešťastní, že své tři dcery nedokážou provdat. Hrozilo, že královský rod díky tomu zanikne. Jednoho večera se však královně zdál sen. Tři dívky stály před kouzelným ptákem, a ten jim položil hádanku. Když ji zodpověděly správně, každá dostala, po čem nejvíce toužila. Výjev se změnil a předstoupila další trojice. Ta ovšem hádanku neuhádla a všichni tři zkameněli.

Královna byla ze snu rozpačitá. Pošle své dcery na cestu s nejistým výsledkem? Mohly by vyléčit všechny své neduhy, ale zároveň by se nikdy nemusely vrátit… Po rozhovoru s králem však usoudili, že žádná jiná varianta není. A tak princezny vyrazily na cestu.

Cesta to byla dlouhá a namáhavá, to si nemyslete, že to měly jednoduché, milé děti! První problém nastal v tom, že vlastně nevěděly, kam přesně se vydat. Všechny tři znaly pohádky na dobrou noc, ale ani v jedné se o takovém ptáku nemluvilo. Něco je však hnalo dál a dál. Jakási síla, která jim plála v nitru a ukazovala jim ten správný směr.

Po třech nedělích objevily velké hnízdo.
 „To bude ono!“ zahuhňala Pizizubka.
Neviděnka jen pokrčila rameny, viděla jen jakýsi obrys něčeho velkého a kulatého. Sestry se usadily před hnízdo a čekaly. Čekaly tuze dlouho, dokonce si už myslely, že nejsou na správném místě, nebo že pták nikdy nepřiletí, ale sedmého dne se konečně nad jejich hlavami objevil temný stín.
 „To bude on!“ hlásila nadšeně Slýchavka.
A jelikož se neslyšela a tudíž nemohla vědět, jak moc nahlas mluví, téměř to zařvala. Tím na ně upoutala ptákovu pozornost. Ten se okamžitě snesl dolů a zkoumavě si dívky prohlížel.
 „Kdo jste a co tu chcete?“ zeptal se pták.
 „My jsme Neviděnka, Slýchavka a Pizizubka. Chtěly jsme tě požádat o pomoc. Každá trpíme nějakým neduhem, kterého bychom se potřebovaly zbavit. Slyšely jsme, že bys nám uměl pomoct,“ odpověděla Neviděnka.
Pták se zamyslel.
„To bych jistě mohl, ale musíte mi odpovědět na mou zapeklitou hádanku. Pokud ji uhádnete, vyléčím vás všechny. Pokud ne, všechny ihned zkameníte. Rozumíte a souhlasíte?“
 Pizizubka i Neviděnka přikývly, Slýchavka samozřejmě nereagovala, ale pták pochopil.
„Inu dobrá, poslouchejte pozorně děvčata! Nešťastná princezna povídá královně: ‚Mám dítě, asi skočím z věže!‘ Otázka zní, kdo je otcem dítěte?“
Děvčata se hluboce zamyslela. Jako první odpověď napadla Pizizubku, která ovšem nezvládla pořádně artikulovat své myšlenky. Proto je napsala na tabulku, kterou nosila s sebou, a podala ji Slýchavce. Ta odpověď přečetla Neviděnce a ta ji, jelikož měla nejlepší ústní projev ze sester, předala ptákovi.
„Princezna má děťátko s kočím z věže. Sama to vlastně řekla!“ Vítězoslavně se usmála.
Pták uznale pokynul hlavou.
 „Ano, máte pravdu, děvčata! A tady je vaše odměna.“
Třikrát mávnul obrovskými křídly a pokaždé se jedna dívka uzdravila. Pizizubce se narovnaly zuby. Slýchavka najednou slyšela a Neviděnka se stala vidoucí. Děvčata si velmi oddychla a každá si ohromně vážila svého nového zdraví. Po návratu na hrad se princezny setkaly s králem. Málem je nepoznal!
 „Ach dcerky moje, jak jsem na vás hrdý!“
 Hned ten den se konala slavnostní hostina. Byli na ni pozváni všichni mladíci z království. O naše hrdinky se mohly téměř přetrhnout! Nakonec si princezny musely dlouho a pečlivě vybírat, ale všechny se nakonec výhodně, ale hlavně dobře vdaly a žily šťastně až do smrti.