O Bobřím království a zakleté bobří princezně

Bobříkovi spánku se ranní čtení pohádky zalíbilo a tak tu pro něj má slečna Marisa další kousek.

-*-

Bylo, nebylo jednou jedno Bobří království v daleké, předaleké zemi bobrů, o které nikdo, nikdy nevěděl. Měli zde svého bobřího krále a skrývali se před lidmi. V tom jim pomáhala bobří hráz, která byla neproniknutelná. Bobří království mělo taktéž svou princeznu. Ta byla bobřím lidem milována, ale její život měl jednu jedinou chybu. Byla prokletá. Zaklela ji zlá bobří čarodějnice, protože bobří princezna Briana byla nejkrásnější bobří slečnou v bobří zemi a to bobří čarodějnice nemohla překousnout. Proklela bobří princeznu silným kouzlem ošklivosti. Každý prý, kdo na ni pohlédl, rychle musel odvrátit tvář. Bobří princezna zakryla svůj obličej a skryla se ve věži odkud byl slyšet usedavý pláč.

Jednoho dne šel do lesa bobří mladík Adrian na dřevo na každoroční úpravu bobří hráze, která se konala vždy každý rok v tento den. Byla to připomínka té strašné kletby, která byla na princeznu uvalena. Adrian chtěl nějak princezně pomoci, ale netušil jak. Najednou se před ním zjevila stará bobří dáma s otýpkou chrastí na zádech. Adrian, protože byl hodný bobr, tak té stařence pomohl. Ta mu za odměnu poradila, jak zbaví princeznu její ošklivosti. Musel dojít k nejstaršímu bobrovi, který bydlel daleko v horách, a v bobřím království platila za nejmoudřejšího, a od toho měl získat krém krásy.

Adrian nelenil a vydal se na  cestu. Musel projít hustým černým lesem a pak vyšplhat na vršek hory, kde v staré chaloupce sídlil nejmoudřejší bobr. Získat však od něj ten krém nebylo jen tak. Bobr Adrian musel splnit čtvero úkolů. První úkol bylo vyřezání sochy z kmene stromu, druhý úkol bylo přeplavání divoké řeky bez jakékoli pomoci, třetí úkol bylo říct smutný příběh, který by rozplakal vrbu u jeho obydlí a získat její slzu do krému a poslední úkol byl získat pero Velkého létajícího dravce. Adrian se vrhnul do úkolů s velkou vervou a odhodláním. Svými ostrými zoubky se vrhnul do vytvoření sochy z kmene stromu. Pracoval jak ďas a pořád si po očku kontroloval svou práci. Když byl s prací spokojen, ukázal ji moudrému bobrovi. Ten byl s jeho prací velice spokojen. Šel se připravit na splnění druhého úkolu. Divoká řeka mu dala hodně zabrat. Bojoval ze všech sil, ale dokázal doplavat na druhý břeh.

Třetí úkol nevypadal vůbec snadně, ale i tady si Adrian věděl rady. Vrbě vyprávěl příběh jejich princezny, a jak jí musí pomoci. Vrba se rozplakala tak silně, že to našeho hrdinu málem spláchlo pryč. Ale slzu stačil zachytit do ampulky a předat ji Nejmoudřejšímu. Ten ji vlil do masti. Adrianovi zbýval poslední úkol. Byl to nejtěžší úkol ze všech. Adrian se musel hodně soustředit, aby neudělal chybu. Čekal, až se pták usadí a přibližoval se k němu zezadu. Čekal na moment, kdy mu rychle vyškubne brk a skryje se. Po trpělivém čekání ten okamžik nastal a Adrian rychlostí blesku vyškubl ptáku brk a ukryl se. Pták zuřil, ale viníka nenašel. S obrovským křikem odletěl. Adrian si oddechl a nesl brk Nejmoudřejšímu. Ten mu pogratuloval a dal mu slíbenou odměnu – zázračnou mast pro princeznu.

Princezna si nanesla mast na obličej a opět zkrásněla. Už ale nebyla tak povýšená, jako bývala. Tohle pro ni byla dostatečná lekce a princezna už se ke všem chovala zdvořile. Adrian dostal princeznu za ženu a vládli spolu moudře a spravedlivě.