Halloweenský zázrak

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes.

*

Před dávnými a dávnými lety (miluji tento začátek, který nenutí nikoho učit se konkrétní datum jako v dějepise) žila byla na hradě upíří rodinka.

Byla to rodina dbalá přísné upíří výchovy. Starali se hlavně na to, aby všichni drželi, jak se říká, pospolu. Měli dětí jako smetí či jako máku v makovici. Pilně létali po okolí a pili lidem krev tak říkajíc „doslovně“. Specializovali se ale pouze jen na krevní skupinu A, protože na ostatní krevní skupiny měli alergii. A tak není divu, že když bylo celé okolí hradu jak se říká „vypito“, museli se upíři stěhovat o pár hradů dál.

Jenže neštěstí nechodí po horách, ale i po upírech… zkrátka a dobře při stěhování na hradě zapomněli toho nejmenšího upírka, kluka, který se jmenoval Zombík (podle slova zombie, protože rodičům už došla fantazie v pojmenovávání děti). Byl to trochu strašpytlík, a tak byl zalezlý v hradní hladomorně a při svíčce si tam četl v dávných kronikách. Obdivoval příběhy o statečných rytířích a jednou chtěl být jako oni.

Tu noc, kdy zjistil, že zůstal doma sám, se velmi vylekal (krev se v něm zastavit nemohla, protože upíři ji nemají v žilách, ale jen občas v žaludku). No prostě zastavil se mu dech a on náhle slyšel všechny zvuky hradu, skřípění a vrzání a zvuky Meluzíny, která se proháněla neexistujícím komínem.

Když se přestal třást, uvědomil si, že má strašný hlad. Vtom mu něco přeletělo nad hlavou. Byl to kamarád netopýr, který s ním jako jediný zůstal. Prohlédli spolu hradní spižírnu, ale zásoby krve byly vypité. Ale to Zombíkovi nevadilo, protože na ni stejně neměl chuť. Na půdě totiž našel leták, který nějaký pošťák omylem vhodil do hradní schránky. Byla to reklama na místní cukrárnu a byl na ní tak nádherný zmrzlinový pohár, až se Zombíkovi sliny sbíhaly. Vybral si očima ten červený, politý jahodovým přelivem.

Náhle k nim otevřeným oknem doletěla písnička. Znělo to asi jako „trick-and-treat“ … rozverné noty písničky přinášely veselý smích a výskání dětí, což vykouzlilo Zombíkovi na tváři úsměv. Odhalil své zoubky a s nadšením začal sbíhat k hradní bráně. Když ji otevřel, uviděl, že kdosi na ni pověsil lebku a zkřížené hnáty. Asi aby zabránil lidem ve vstupu na hrad. Zombík ji strhl a v tu chvíli si uvědomil, že je „jiný“. Smutně se doloudal k nejbližšímu stromu, vylezl na něj a tvářil se jako hromádka neštěstí.

„Trick-and-treat“ … písnička znovu zazněla a okolo hradu šel průvod dětí v maskách – některé byly převlečené za upíry, jiné za zombie a další za čarodějky. V rukou měly košíčky s koledou a mířily do vesnice.

„Héj … ty … no ty na tom stromě, pojď s námi,“ volaly na Zombíka, kterého považovaly za svého kamaráda. „Jdeme na koledu do cukrárny. Pojď s námi!“

Jak Zombík uslyšel slovo „cukrárna“, hned si vzpomněl na pohár. „Můžu …“ zakoktal se, „můžu jít s vámi?“

Vlna štěstí ho zaplavila a ten silný pocit vehnal do jeho žil krev. Skutečnou krev, která zaplavila jeho tělo a oživila jeho srdce. Stačila jiskřička přátelství, aby v něm zažehla život.

A tak po Halloweenu přibyl do místní školy nový žák.

---

Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.