Balada pro La Belle Dame sans Merci
Báseň do soutěže KvětNomluva: Tulipán. * Jak slunce svítíš po okolí, každý muž chce tě, dobře víš. Paprsky pálíš! To to bolí! Marně před tebou hledám skrýš. Třesu se chladem, když jsem sám, zahřeje mě jen tvoje náruč. Buď chvíli se mnou, trap mě a muč, a potom dám ti tulipán. Nemohou za to zlaté doly, nestaví Říman pro mne kříž. Horečka byla. Za cibuli tulipánu vznikala tíž. Pěstovat mohu jejich lán, za investici však se zaruč! – kdo chtěl mít hojnost, má jen škváru – a potom dám ti tulipán. Cítím se s tebou jak pod koly. Možná bych radši viděl mříž jak hrdina Emila Zoly. Jsem tvoje těsto, ty má díž. I když vím: láska tvá je klam, dál táhnu svoji těžkou káru. Klidně si na mě vztekle zabruč a potom dám ti tulipán. Výčitky, prázdno. Nelíbán udělám, co chceš, jenom...
Tulipán od Helen
Báseň do soutěže KvětNomluva: Tulipán. * Lány barev nekonečné když na jaře se vzbudí, barvy mají jedinečné, nevoní jen rudí. Barvy jak duha se mísí, kam oko jenom dohlédne, i největší smutek vzkřísí pole rostlin rozlehlé. Jenom náš zrak netěší ta barevná nádhera, další smysl osvěží vůně barev veškerá. Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Příběhy světa Tam: Adrianet
Čeho všeho jsme schopni pro ty, které milujeme? Světem Tam zmítá chaos. Magie vybuchuje, znetvořuje své hostitele, a démoni jej berou útokem. Lidé se bouří proti novým nařízením, které omezují kouzla i je samotné. Rebelové jsou všude. A proti nim jedna dívka, která je chtě nechtě musí zastavit. * Vysíleně jsem se šourala hradní chodbou. Nohy se motaly únavou jedna přes druhou. Meč mi těžkl v ruce a špička hlasitě skřípala o podlahu, jak jsem ho táhla za sebou. Velké dubové dveře na konci chodby se pořád zdály tak daleko. Sotva jsem si uvědomovala ozvěnu spěšných kroků. Přibližovaly se. Neměla jsem sílu se ohlédnout. Zjistit, kdo ke mně tak pospíchá. Možná se přišel pomstít. Konečně. Zastavila jsem se v půlce cesty. Polkla a naslouchala tlukotu svého srdce. Jen na...
Ďáblem posedlá – část I. – Jak to vše začalo
Autorka: Adri Jennifer Brown * Ahoj, jmenuji se Sára a od malička jsem si přišla úplně jiná než ostatní. Nikdy jsem moc nezapadala do kolektivu a vždycky jsem přišla ostatním dětem divná. Vždy se na mě koukaly děti s údivem, když jsem si povídala podle nich sama pro sebe. Já jsem ji však viděla, viděla jsem svou kamarádku. Jmenovala se Klárka a byla o rok starší než já. Měla krásné hnědé a dlouhé vlasy, ale její oči vždy přišly zvláštní i mně. Měla je takové bílé, ne jako ostatní, zelené, modré nebo hnědé, ona je měla bílé. Ale nikdy jsem se tím nějak nezabývala, nevadilo mi to. Do svých čtrnácti let jsem žila ve velkém městě zvaném Washington, ale teď žijeme v Londýně kvůli tomu, že taťkovi tu nabídli skvělou práci,...
Jak se pan Mluk chtěl oženit
Napínavý příběh pohádkového stvořeníčka, které se snaží získat srdce té, pro kterou mu srdce plane. Na jeho cestě za štěstím ho však čeká nejedna překážka. * Pan Alfred Mluk vykoukl za slunečními paprsky, které pronikaly mřížemi městské stoky. Jeho otec, pan Jofrin Mluk, zemřel předčasně ve dvou stech jedna letech. Tedy alespoň pro rod Stokelníků, dožívajících se minimálně čtyř století, to byla událost velmi nečekaná. Tento druh žil již několik staletí ve stokách. Nejmoudřejší stařešinové se dožívali až čtyř set padesáti let a dosahovali zpravidla asi pěti centimetrů výšky. Tehdy, za vlahého letního večera, když šenkýřka z hostince U Zkřížené šavle, stojícího na náměstí, vyprázdnila vědro po okraj plné bublinkové vody, ocitl se ve své stoce i Alfredův otec....