ŠKM – Šnečí ulita

Zlobila se, tolik se na svou maminku zlobila! Ještě nikdy nečelila takovému ponížení, ještě nikdy netoužila se vzepřít královským tradicím s takovou vervou. Krev v žilách jí žhnula a srdce se bouřilo – vždyť takhle to přece být nemá!

Mladinká Magdaléna měla krátce před osmnáctými narozeninami a měla dojem, že celý svět jí leží u nohou, jak to tak ostatně u mladých dívek, které jsou obletovány a je jim věnována spousta pozornosti, bývá. Sice byla svázána královským protokolem a celý její život se točil kolem příkazů a zákazů, ale jestli něco milovala, byla to vlna obdivu, která k ní samé mířila, když se objevila ve společnosti. Už jako malé dítě bývala středem pozornosti – dvorní dámy nad ní cukrovaly, protože měla růžové naducané tvářičky, obvykle bývala oblečená do krásných šatů, a navíc se rozkošně smála. Vyrostla v pohlednou slečnu, za kterou se otočil nejeden muž, co jí to však bylo platné! Hýřila úsměvy na všechny strany, svého nastávajícího si však stejně vybrat nemohla; jak jí právě teď matka oznámila u slavnostní večeře. Bylo to poprvé a naposledy, co od jídla utekla.

Schovala se do stájí, kde by ji žádný z rodičů nikdy nehledal, ti se o to však ani nesnažili. V chladném klidu si dojedli jídlo a odebrali se do svých komnat, však dcera se vrátí a tendence nehodné princezny ji přejdou! Ona se však nevracela; v tichu stájí, kde jen občas zaržál nebo zahrabal kopytem některý z koní, se posadila na seno a pozorovala koťata, kterak se honí. Byla bezstarostná a Magdaléna jim to záviděla. Přála si stát se kotětem, přála si prožít život, jaký si vysnila.

Byla zamilovaná. Zamilovaná do obyčejného kuchaře! Stále měla v hlavě tón, jakým se jí její otec vysmál, když jim to oznámila. Netoužila po svatbě s nikým jiným; a přesto jí dali na vědomí, že za pár měsíců se stane ženou jistého Maxmiliána, muže, kterého nikdy v životě neviděla. Žádná šance na změnu osudu, královské dcery se provdávají za muže, kteří jim jsou pečlivě vybráni. Čistokrevný rodokmen! Odfrkla si, když jí to přišlo na mysl, a se smíchem v očích se podívala směrem k jejich nejcennějšímu koni, protože i jeho rodokmen byl dlouhý jako trám; a přitom neznamenal vůbec nic, nic, nic. Za jejím pobavením se však skrýval nesmírný žal; toužila po svém kuchaři a tušila, že o něj brzy přijde.

Ovšem dřív, než by si byla myslela… Její otec se rozhodl muže z jejích nejmilejších snů převelet ještě týž večer, a když druhého rána Magdaléna dorazila na snídani, stále uražená a hluboce zasažená, přivítal ji neznámý kuchař. Stačil jí jediný pohled na otce, aby pochopila cíl jeho snahy. Tehdy se zařekla, že na svém postoji nic nezmění, byla však příliš mladá a naivní a i sebevášnivější láska je v tomto věku jen přechodnou záležitostí. A tak se během měsíců vzpomínky na kuchaře vytrácely, aniž by si toho ona sama byla vědoma. Bylo tady však něco, co mělo jeho odkaz připomínat už navždy – obyčejná šnečí ulita, kterou na jedné z jejich tajných procházek zvedl z prašné cesty, aby jí ukázal, jak mistrně je vyvedena. Schovala si ji tehdy do kapsy, i když tvrdil, že jednou jí dá něco lepšího než ulitu, která se toho slunečného dne nacházela venku a jiný by ji jen odkopl do trávy…

Byla to však jediná vzpomínka na drahého Viléma, a tak si místo ve šperkovnici zasloužila. A protože šlo o první velkou lásku, byla cennější než jiné šperky, které na sobě kdy měla a které byly darem od jiných mužů, co toužili po jejím uznání či obdivu. Dokonce ani vzpomínka na jejího prvního milence, portugalského krále Jana, který z ní udělal ženu, nebyla tak silná; Vilém ji poznamenal mnohem více, ač nikdy neměli šanci spolu strávit více času než v ukradených chvílích, kdy jeho nebylo třeba v kuchyni a ona nemusela být v přítomnosti nikoho z rodičů, chůvy či dvorních dam.

V měsících před svatbou s Maxmiliánem jej však už nepotkala, a protože se traduje, že co oči nevidí, to srdce nebolí, i její bol jako by odfoukl vítr. S Maxmiliánem se poznala a vzala si jej za muže, jak si rodiče přáli. Viléma znovu potkala až o mnoho let později, a to už z dávného citu byla většina dávno pryč. Možná i proto to setkání ustála s grácií. Na vše tedy zbyla jen vzpomínka skrytá ve šnečí ulitě…