Námořníkův list

Vzdušná povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů.

Má nejdražší Claire,

konečně ustaly silné zimní bouře. Celé týdny bičoval silný Severák nemilosrdně irské pobřeží. Čekání bylo dlouhé, až příliš pro již tak dost skleslou posádku. Již dávno jsem přestal počítat dny, kdy jsem měl být u Tebe, moje jediná. Vím, slíbil jsem, že se vrátím do podzimních dešťů. Odpusť mi, že jsem nemohl svůj slib splnit.

Při návratu z Nového světa nás přepadly podivné větrné víry. Loď se zmítala ze strany na stranu a ztratili jsme dvě ze šesti plachet. Naštěstí se nám podařilo po několika dnech doplout do přístavu. Až na místě jsme zjistili, o kolik mil jsme se nechtěně odchýlili.

Přivítala nás země překypující všemi odstíny zelené. Na nekonečných loukách se pasou stáda ovcí. Místní lidé jsou přívětiví, i když nerozumí našemu jazyku. Jejich jazyk se podobá francouzštině jen velmi vzdáleně. Možná, že kdysi mezi našimi národy probíhaly nějaké obchody, kdo ví.

V přístavním městě Dublinu se nám podařilo získat materiál a řemeslníky k opravě lodi. Díkybohu náklad nebyl během plavby poškozen, takže nepřijdeme o slíbenou odměnu.

Dnes jsme konečně opustili irské břehy. Naše cesta by již neměla být dlouhá. Pouze postačí proplout kanálem La Manche a pomalu zamíříme ke Středozemnímu moři. Počasí by již mělo být klidné. Obávám se pouze protivětru. Naše loď patří mezi menší plavidla svého typu. Na rozdíl od velkých obchodních galér není vybavená vesly. Jsme tak zcela odkázáni na rozmary počasí.

Již zítra by nás měl přivítat první francouzský přístav na normandském pobřeží. Pokusím se zde odevzdat svůj dopis, abys jej mohla obdržet ještě před naším připlutím. Vyřiď, prosím, mé srdečné pozdravy mé matce a sestrám. Již tak dlouho o mně nemají žádné zprávy.

Tobě, má lásko jediná, posílám tisíce polibků. Již brzy se vrátím k Tobě a poprosím Tvého otce o Tvou ruku. Mám slíben velký výdělek, proto nepochybuji, že svolí a dá nám požehnání.

S láskou Tvůj,

Simon