Archives | SubSalix

Strašidelný pokoj

Přišla jsem domů, Tam je jedna místnost, Před oknem pár stromů, Nikde žádná lidskost. Nemá žádný nábytek, Po člověku ani stopy, Dokonce ani dobytek Tu pro žití nemá vlohy. Poslední, co zbylo tady, Jsou louže na zemi A tvou budoucí návštěvou Budou do červené zbarveny.

Autor : Carrie Chambers dne 12/31/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Kouzelný strom – 2.část

Autor: Amy Sumersová * Hefera se probudila do krásného rána, slunce svítilo skrz listí stromů a lehký vánek proudil do jejího pokoje. Oblékla si letní šaty a běžela do kuchyně, tam na ni čekala již celá rodina. Matka, otec a babička seděli u stolu, Hefera si nandala na talíř pár topinek s máslem a s chutí se do nich zakousla. Byly nasáklé máslem a křupavé. Dojedla a rozeběhla se ven. Slunce jí zářilo do rozpuštěných vlasů, běhala bosa po trávě a smála se. Upadla do trávy a zvláštní světlo ji ozářilo, bylo to již pět let od tajemného světla, dívce bylo patnáct let. Následovala opatrně světlo a zastavila se na okraji lesa. Zadívala se do lesa, z křoví koukaly zelené oči, byl to vlk, koukal přímo na ni. Hefera necítila strach, nýbrž přátelství a pochopení, vlk se na...

Autor : SubSalix dne 12/31/2017 | Ze zámku Feérie | 0 komentářů

Světlo Vánoc

Autor: Liana Donough Světlo svící, zapálených za okny domů, osvětlovalo zasněžené chodníky. Sněhové vločky dopadaly na zem něžně a tiše, tlumily i dopady kočičích tlapek, když černý kocour proběhl uličkou do pootevřených dveří jednoho z domů, odkud se, stejně jako z těch ostatních, ozývalo dětské štěbetání, dětský smích. Pozoroval tu zář z oken, sedě pod jedním z nich. Jak moc byl tenhle vánoční čas krásný, jak moc byly ulice provoněné skořicí a pomerančem, tak mu tohle roční období vadilo. Vadil mu pohled na rozzářená očka malých dětí, těch dětí, které čas od času vyhlédly z oken ven, aby užasle pozorovaly sníh. Občas i vyběhly ze dveří, poskakovaly v chumelenici a chytaly do dlaní vločky, ale když přestávaly v chladnoucích dlaních tát, schovávaly se děti opět...