Halloweenské horůrky – Narcisse Cinerea

Lidé ho tolik unavovali! Jejich nesnesitelné veselí ho děsilo a smích mu trhal uši. Nikdy nepochopil, co na tolik omílaném štěstí společnost vidí a proč by vlastně měla být radost důležitá.

Byl naprosto spokojený, když se kolem něj třepotala temnota jako ten nejjemnější šepot motýlích křídel. Tmavou oblohu a mračna by postavil na piedestal, kdyby ostatní nebyli tak hlasití…

„Tiše, Knoflíku, máme přeci plán,“ zašeptal náš hlavní hrdina ke svému mazlíčkovi. Byl podivný; byl to nejspíš kříženec hafoně, nějakého mudlovského podvraťáka a pár dalších neidentifikovatelných zvířat. Mohlo se zdát, že je nepovedeným lektvarovým experimentem. Přišli k sobě dost náhodou. Kouzelník o něj ani v nejmenším nestál, ale zvíře se jej chytilo a odmítlo od něj odejít. Neplatil na něj dokonce ani křik. A tak se z něj stal věrný stín…

Oba se tiše krčili za křovím na hřbitově a čekali, až se v noci duchů zjeví ten jeden, který plní přání všem, co mají v srdci zející díru. Ještě neodbila ani desátá večerní a z nedaleké kouzelnické vesničky byla slyšet spousta hluku. Děti v kostýmech běhaly dům od domu a žádaly nejlepší sladkosti z Medového ráje po svých sousedech. Když se jednou až k nim dostala ozvěna rozverného koledování, Knoflík si s kňučením tlapkou zakryl své oči.

Když odbila jedenáctá, oba dva se tiše přemístili k jednomu z hrobů. Bylo na něm úplně obyčejným písmem napsáno Jo Kelley, bez fotografie a data úmrtí. Na rozdíl od ostatních míst odpočinku zde nebyla žádná svíce ani květina, věnec, žádná pozornost. Zdálo se, jako by Jo Kelley neměl nikoho, kdo by na něj vzpomínal.

Nečekali dlouho, když se objevil duch mladého umrlce. V mlhavém oparu se postavil před ně a aniž by dal našemu hrdinovi možnost říct jediné slovo, usmál se. „Vím, oč stojíš. Budiž to zařízeno, pakliže mi upíšeš svou duši.“

Přikývl. Před něj se snesl brk a vlastní krví byl na hrob vyryt jeho podpis. Pak odešel.

Druhý den v každém koutu Anglie zavládl chlad a smutek. Lidé přicházeli o vzpomínky plné smíchu a zapomínali na to, co je to láska a štěstí. Mozkomorové brali jen to, co jim nepatřilo.

Jeden sen byl ale splněn. Takže má tento příběh šťastný konec.