Halloweenské horůrky – George McGloid

Stalo se to jedné noci v lese. byla velká tma a já dostal od táborových vedoucích za úkol dovést jednoho klučinu na lesní hřbitov. Cesta byla docela nepřehledná, až se mi ztratil. Slyšel jsem jen hlasité šustění za svými zády, najednou se mi zrychlil tep. Měl jsem strach, jelikož legendy praví, že v lese se ukrývá muž v černém kabátě, který lidem strunou hrdla podřezává. Zrychlil jsem svůj krok a zároveň dával pozor na vše, co se kolem děje. Bylo to vážně děsivé. Prodíral jsem se trním, stromy a keři, abych se co nejrychleji dostal zpět do tábora, ale ztratil jsem se. Cestu jsem nemohl najít a stále jsem mněl pocit, jak kdyby muž se strunou byl blízko mě a snažil se mě zabít.

Najednou jsem uviděl v dáli světlo, rozběhl jsem se k němu a doufal, že se dostanu k táboru. Avšak nikoliv. Ocitl jsem se u lesního hřbitova. Hořely zde svíce a byla tu vykopaná rakev, otevřená. Nepřibližoval jsem se k ní. Měl jsem ještě větší strach než předtím a les byl veliký – volat vedoucí nemnělo smysl, zaprvé by mě neslyšeli a zadruhé muž se strunou by mě našel mnohem dříve, už teď mě svíral nepříjemný pocit toho, že je jen malá šance, že mě někdo zachrání, a že je to jen otázka času, kdy mě muž se zlatou strunou, ze které možná ještě kape krev jiného ubožáka, zahalený v černém kabátci s kloboukem najde. Ano, byl to velký stres, nevěděl jsem, co dělat, a myslel jsem, že je se mnou konec. Najednou se kus ode mě, asi sedmdesát kroků kupředu, objevilo světlo. Řekl jsem si, že podruhé chybu neudělám a že tam nepůjdu. Radši jsem se schoval do křoví a doufal, že mně nikdo zlý nenajde. Jak ale jistě víte, i strašidelné historky mají většinou krásný konec, a tak se nakonec ukázalo, že světélko v dáli byl instruktor s hochem, kterého jsem měl dovést na hřbitov, a tak vše skončilo dobře. Byl jsem zachráněn!