Štěstí

Autor: George McGloid lodě štěstí plují v dáli, copak teďkom bude s námi? Možná budem trpět všichni, možná budem slavit hříchy. Jednoho dne se štěstí vrátí, celý život se mi zvrátí. Zase to bude to, co dříve, naše krásné, šťastné chvíle. Zlo je přeci o dost slabší než to štěstí nejkrásnější. Štěstí bude vždycky s námi, tak se mějte všichni rádi.

Smrt ve snu

Mystery s lehce strašidelným nádechem. Sen se stal realitou. Nejhorší noční můra, jakou mohla mít, se naplnila. Přízrak ze snu obživl. Uprostřed noci se s křikem probudila. Zdál se jí sen – k její posteli se potichu připlížila postava, jíž neviděla do obličeje. Už jen to samo o sobě by se dalo považovat za velmi nepříjemný sen. Ta postava ji však začala štíhlými, dlouhými a velice silnými prsty škrtit. Nemohla dýchat. Myslela si, že je konec, že se udusí. Že ji zabije onen neznámý a ona už nikdy neuvidí svou rodinu nebo přátele. Zrovna ve chvíli, kdy už jí docházel i poslední doušek vzduchu, který v plicích měla, spatřila obličej osoby, která jí měla připravit jistou smrt. Z čista jasna, netušila proč, najednou černý obrys hlavy nahradila tvář. Hluboce zjizvená...

Zakázaný les

Autor: Peria Stringer Každý se jako malé dítě něčeho bál. Ať už to byl ten obří pavouk na stěně, nebo bubák pod postelí, každý musel někdy svůj strach překonat. Pamatuji si jednu dlouhou, děsivou a realnou noční můru. Můj největší strach byl totiž ze Zakázaného lesa. Všude na vás číhalo nebezpečí a pár jednorožců vás nezachrání. Vím, že když se tam ztratíte, je veliká pravděpodobnost, že už se nikdy nevrátíte. Nemohu stále pochopit, proč kouzelníci mají strach z těch malých pavouků, kteří jim nemohou ublížit, a nechápou, že v Zakázaném lese jsou obrovské akromamtule, které by je snědly jako nic. Další mojí noční můrou byla Sfinga. Párkrát jsem o ní slyšela, pokud neodpovíte správně na otázky, budete jednoduše zabiti. A jelikož můj otec byl vždy pro strašidelné...

Vrah

Autor: Carrie Chambers Jsem u tebe v domě, Chci si s tebou hrát, Nezáleží na ničem Krom tvých brzkých ztrát. Už mě slyšíš? Chodím kolem, Snad si pospíšíš, Schovat by ses měl. Už mě vidíš? Jsem za tebou. Jistě cítíš, Jak ti dýchám na krk. Už jsi dole, Já na tobě, Už ti není pomoci. V těchto zlých dnech Poslední dech A teď i nůž v srdci.

Třináct vlajek – 20. kapitola

Den popravy Pevnost praskala ve švech už půl hodiny před popravou. Dav se mačkal okolo šibenice a vyhlížel svůj zdroj zábavy. Byl to klasický Queen´s Harborský šedivý den. Mračna se stahovala nad městem, zatímco nad mořem vykukovaly kousky modré oblohy, mírný vítr tvořil vlnky v obou městských přístavech: v Novém přístavu se na nich pohupovalo půl tuctu lodí královského námořnictva, ve Starém přístavu kotvila jen jedna jediná loď – loď s dvěma klikatými blesky na vlajce. Tim stál před vchodem do pevnosti a pozoroval dovnitř proudící smetánku. Člověk by si pomyslel, že pár otrhaných pirátů nikoho nezajímá…, pomyslel si. Ale opak je pravdou! Před pevnost přijel kočár a z něj vystoupila povědomá žena v temnězelené róbě. Ááá, už jsem se bál, že si to paní hraběnka...