Vlčí smečka

Byl jeden velký pes, který hlídal svou rodnou ves. Jednoho dne ale přišla do vesnice smečka a zabila nebohého chlapečka. Pes se smečky bál, tak utekl v dál. Smečka ho ale viděla a rychle za ním běžela. On ocitl se jí tváří v tvář a uviděl velkou zář. Podíval se jim do tváře, náhle zvětšila se záře a on uviděl vlky, byla to vlčí smečka, s nimi byla i jeho dávno ztracená matka. Začala žít s vlky před několika roky. Pes už dávno myslel, že matka jeho zemřela, ale ona zatím s vlky žila. Tak se pes zeptal: „Mohu s vámi žít?“ Vlci odpověděli: „No nebudeš nám na obtíž.“ Tak pes s nimi žil, dokud...

Autor : dne 02/27/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Temnota

Autor požádal o anonymní vydání. V temné noci světla mých majáků Se rozsvěcují opatrně. Bojím se slunce paprsků. Bojím se dne až přehnaně. Bojím se toho, co přinese. A ani to nechci vědět. Co když to člověk nesnese. Chci zůstat vprostřed noci ležet. Ty, rytíř v zlatavém brnění. Ze spárů temnoty mě rveš. Jsem ta, co se všeho bojí. Proč mě nechápeš? Dnem provedeš mě, jak nejlíp umíš. Já zas provedu tě temnotou. Bolest i strach ve mně tlumíš. Už nechci být tou zlou.

Autor : dne 02/11/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Další tajemství sklepení II.

Tichem a tmou podzemních prostor bradavického hradu se tiše rozlehl klapot dívčích podpatků. Pochodně, teď bez zapálených ohňů, strašidelně trčely ze stěn. Ze šera se vynořila drobná postava třeťačky, v pravé dlani třímajíc hrstku veselých modrých plamínků. Ginny špetkou nabrala jeden z nich a ladným pohybem ruky ho vyslala k jedné pochodni. Plamínek třikrát nespokojeně zapraskal, jak byl knot vlhký, a pak se vesele rozhořel. Ginny pomalu procházela chodbou a za ní se táhl blikající pás roztomile plápolajících plamínků. Na konci chodby se ohlédla a usmála se nad vykonaným dílem. Pak luskla prsty, všechny plamínky naráz zhasly a byla tma.

Autor : dne 02/08/2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

Další tajemství sklepení

V chladném sklepení vládne přízračné šero. Najednou se sem tam objeví modrý záblesk a po kamenných stěnách se roztančí stíny. Za rohem sedí se zkříženýma nohama Ginny a v hlubokém soustředění zhmotňuje modré plamínky do malého plamenného zvířátka. Po chvíli se jí to podaří a její tváří přeletí spokojený úsměv. Zvířátko se jí vyškrábe do klína a čumáčkem ji jemně šťouchá do ruky. Ginny se nebrání a nechá ho šmejdit kolem. Tu se však ztichlým sklepením rozlehnou kroky. Ginny leknutím nadskočí a rychle se zvedne. Zvířátko s hlasitým PUF zmizí a vzápětí za ním i Ginny v divokém zavíření plamenů.

Autor : dne 02/08/2017 | Ze STOklas | 0 komentářů

První den ve škole

V pátek hned po ránu sova přinesla mi zprávu. Do školy jsem se dostala, radostí jsem hopsala. Na nákup jsem letěla, rozpadlé šaty koupila. Peněz mi zbylo drobátko na kouzelné párátko. Pan Ollivander se jen mih, jaký já jsem měla švih! Teď párátkem nemávám, o okolí se obávám. Dočkám se teď času, jako husa klasu. Jak se kouzlit naučím, bezpečí všem zaručím.

Autor : dne 02/02/2017 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů