Nebezpečí zániku

Anotace: Roky utrpení a nenávisti se vyplatily. Elen Carter se vrací do hry, po letech v Azkabanu prchá, aby pomstila sebe, své blízké a celou kouzelnickou společnost.

Autor: Brianne Jamie Morgan

Byla jsem štvanec, uprchlík, azkabanský vězeň na útěku. Spravedlnost a práva zanikly v zmanipulovaném světě Ministerstva kouzel. Pokud jsem někdy chtěla svědčit ve prospěch své neviny, dočkala bych se pouze výsměchu ze strany vyšetřovatelů. Nikdo nebyl na mé straně, nikdo nevěřil, že jsem svého nevlastního otce smrtijeda nezabila jen tak, ale pod vlivem obrany. Zachránila jsem si holý život a co z toho nakonec vzešlo? Roky utrpení a trýznění v Azkabanu.

Marně jsem prosila o vysvobození, ale mozkomoři nikdy nebyli milostiví. Jsou to zkrátka plachtící kreatury bez špetky duše či emocí. Téměř po pěti letech jsem jakoby zázrakem dokázala uniknout. Sama ani nedokážu přesně říci, jak se mi to povedlo, protože, když jde člověku vážně o život, dokáže být pozoruhodně vynalézavý. A mně sakra o život šlo. Po takové době se vedení rozhodlo zbavit se nepohodlné osoby a zabít mě polibkem od mozkomora. Bohužel, nebo spíš bohudík, se přepočítali. Dokázala jsem uniknout a teď je mým jediným cílem pomstít se. Pomstít se poškozené společnosti. Kdo komu dává právo, aby soudil kouzelníky podle krve, když ten, jenž to řídí, je z poloviny též mudla? Proč zloduši a padouši soudí nevinné mudly k zatracení, když sami provedli mnoho neodpustitelných a hanebných hříchů? Neříká se tomu pokrytectví a pošpinění našeho dříve poklidného lidstva? Při mém plánu možná zahyne několik osob, ale je to menší nezbytností pro usměrnění některých cílů k očištění světa od zkaženosti. Zní to cynicky a nepříliš hezky, snad jako bych patřila k druhé straně, ale přes roky uvěznění můj život nabral jiného směru. Nemám co ztratit a v sázce je mnoho, není prostor na litování či smilování. Ti, co padnou, padnou dobrovolně, nikoliv jako obětní beránci. Kdo ví, koneckonců mezi nimi mohu být i já.

První cíl je obstarat si něčí hůlku. Tu mou před lety zničili. 12 palců, třešňové dřevo, blána z dračího srdce. Ještě teď je uchována v mých vzpomínkách, sloužila mi dobře, ačkoliv můj poslední čin měl fatální následky, které by jistě neschvalovala, kdyby dokázala mluvit. Ano, jak už jsem zmínila, zabila jsem svého nevlastního otce. Na svou obranu musím říci, že oprávněně. Jinak by zabil mě a mou rodinu. Zajímalo by mě , jak jsou na tom teď, zda se stále ukrývají, nebo už je našel a zneškodnil?

……… pokračování příště …………