Stromopsaní – Vyústění všech událostí

Navázáno na kapitolu od Tadäuse Trotterticklera – Nečekané události.

Bard pohlédl na čarodějku a na chvíli se mu před očima mihla sama smrt. Původně byl nesmírně vděčný za záchranu života v bezvýchodné situaci. Bard nyní ani trochu nepochyboval o tom, že muž, který sedí v křesle nedaleko od něj, je právě ten muž, o kterém básnila zlá čarodějnice, která se ho tou dobou chtěla pokusit sprovodit ze světa. Také nepochyboval o tom, že jeho zachránkyní a čarodějkou, která stojí vedle něho, je dokonce ta samotná čarodějnice!

„Rychle a nenápadně odsuď zmizet, než si kdokoli stačí něčeho všimnout. Rychle, nenápadně….“ Bard začal okamžitě plánovat organizovaný útěk, jelikož tušil, že ani tady nebude v úplném bezpečí. Vše mu ale zarazila Zrzka, která na první pohled ještě nebyla úplně v pořádku, a nechat ji tam samotnou by si bard jakživ nikdy nedovolil.
„Tady máš, barde, nechala jsem ti připravit speciální dryák, který tě zaručeně dostane na nohy. O Zrzku je taky dobře postaráno, za pár dní budete opět v plné síle a budete moci vyrazit za novými dobrodružstvími!“ Čarodějnice se opatrně sehnula k bardovi a do rukou mu vtiskla lahvičku s tajuplným obsahem prazvláštní barvy.
„Mám to vypít, nebo mám jen předstírat, že to piju? Opravdu se dokázala tak změnit, nebo na mě hraje nějaké divadlo? Co když se mě pokusí znovu zabít?“ Bard s roztřesenýma rukama chytl nabízenou lahvičku a vřele poděkoval. Jeho mysl ho ale nenechala klidným a bard stále pochyboval o dobrotivosti čarodějky. Jelikož byl ale zesláblý a nohy se mu ještě pletly, nezbývalo mu nic jiného než protentokrát čarodějce věřit. Po smočení rtů v obsahu lahvičky se bardovi téměř okamžitě ulevilo od bolesti. Vřele poděkoval a s trochou vůle se usadil do křesla, hned naproti urostlému muži.

Po několika minutách se muž v křesle otočil přímo na zesláblého barda a pečlivě si ho prohlédl svýma modrýma očima. Po chvíli přišla i čarodějka, která se usadila do křesla po pravici neznámého muže.
„Víš, barde…“ pravil neznámý muž, „… musím ti poděkovat nejen za tebe, ale také za mou ženu! Nesmíš se ničemu divit, vše, co se kdy mezi Vámi stalo, mi dopodrobna povyprávěla. Vím všechno o její minulosti. Vím, že byla zlá, že trýznila ostatní, že s ní nikdo nevycházel a že se jí nemálo kouzelníků bálo. Časy se mění, dny plynou stejně jako řeka a než se člověk otočí, půlku života má za sebou. Stejně tak se mění i kouzelníci. Jsou kouzelníci zlí, ale také ti hodní. Jsou nebojácní, ale taky ti, kteří vidí bubáka na každém kroku. Někdy stačí jen málo, aby se z toho nejvíc zlého kouzelníka stal mírumilovný tvor, který najde správný smysl života a radikálně změní svůj postoj vůči ostatním…“ Muž několik okamžiků po vyřknutí posledního slova zalapal po dechu a začal kašlat. Čarodějka mu podala kalich vody a ujala se slova.
„A přesně tak jsem se změnila i já, barde. Byl jsi to ty, kdo mi po tak nesmírně dlouhé době dokázal otevřít oči a dát nový smysl života. Poté, cos mi řekl, abych šla za svými sny a dosáhla svých tužeb, jsem tak také učinila! A vidíš sám, jsme tady společně, šťastní, oba, dosáhla jsem toho, na čem mi v životě záleželo nejvíc! Kdybys mi tehdy, kdy jsem se tě pokoušela zabít, všechno neřekl, kdo ví, jak by tomu dneska bylo…“ Čarodějka se usmála a hned nato se zadívala do dáli, jako by se ztratila ve svých myšlenkách.

Bard si uvědomil, že čarodějka ve svém životě udělala opravdu radikální změny. Již ji nijak nepodezříval z toho, že by se mu znovu pokoušela ublížit. Bard byl nesmírně rád, že vše tak dobře dopadlo a že pomohl jedné ztracené duši najít opět smysl své existence.

Od té doby bard pocítil velké pokroky v zotavování. Za necelý týden byl plný sil a energie a byl připraven vyrazit za dalším dobrodružstvím a na toulání se světem. Se Zrzkou se to začalo taktéž velice brzo zlepšovat a i ona již za několik dní skotačila přesně tak, jak si ji bard pamatoval.

Na počátku nového týdne byl bard se Zrzkou plný energie a touhy po dobrodružství. Vlídně se rozloučil se známou čarodějkou, s kterou si začali velice dobře rozumět, tak i s postarším mužem, který byl bardovi vděčný především za to, že díky němu našel svou ženu, kterou nade všechno miluje. Bard se ve velkém stylu se všemi rozloučil, zabalil si několik darů na cestu a společně se Zrzkou se vydali vstříc novým dobrodružstvím, která si pro ně širý svět připravil.

Tento příběh prozatím nemá pokračování.