Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 9. kapitola

Rituál pro mrzimorské žáky – Morísek tam chce jít taky!

V kolejní místnosti byl opravdu poprask. Protože vyhlašovali rituál! Netušil jsem, co se bude dít. Když se dělalo to samé u Mikeyskovitých a Mikeyvitých na zahradě, vždycky se přinesla hromada masa a zeleniny spolu s různými lektvary, do kterých si pochutiny namáčeli, a pak je prostě hodili nad oheň, který byl uzavřený v kovové báni. Říkali tomu grilování, ale já doteď netuším, proč to ohořelé maso konzumovali a při tom si labužnicky olizovali prsty, jako by jedli ten nejsladší kousek ledového salátu. Já jsem samozřejmě seděl jako vždy na své pampelišce, to jsem byl ještě hubený a unesla mě, a civilizovaně olizoval okurčičku nebo jinou zeleninu. Ale ten pach spáleného mi nedělal dobře… Netušil jsem tedy, jestli na rituál vůbec půjdu. Rozhodl jsem se, že o tom pro jistotu nikoho nebudu informovat – možná by mi zabránili tam jít. A poprosím Chester, aby mě vzala s sebou…

Pan profesor přišel do kolejky a všem rozdával informace. Byl jsem trochu zklamaný, že jsem opět nic nedostal, ale už jsem se začal s tím přehlížením smiřovat.

Nicholas McElen: Zde přikládám slova k aktuální kolejní anketě.

RITUÁL PRO NOVÁČKY
se stává tradicí, která přesune nováčka do pozice již rozkoukaného studenta naší koleje. Na rituálu se nováček seznámí s nejdůležitějšími osobami koleje – a tím nemyslím jen naše vedení, ale i osoby ze světa hp. Jindy se prakticky neukazují. Zde se pokouším vám dát to nejzákladnější info o takovém rituálu a doufám, že vaši patroni vám řeknou více. S ní/ním se, nováčci, určitě dejte do kontaktu, neboť je důležité (ne však absolutně žádoucí), aby váš patron byl vaším průvodcem po cestě do neznámých krajin. Proto prosím patrony, aby se ozvali nováčkům a domluvili se, jaký termín jim společně vyhovuje. Takovou možnost následně nováček bude hlasovat. Pokud není možné, aby se nováček s patronem domluvil, potom je důležitější, kdy může nováček, neboť patrona už rituál nečeká. 😉 A také tu máme letos specialitu: pokud někdo starší chce projít nováčkovským rituálem, ať mi pošle sovu a my připravíme potřebné muč- eee, nástroje a vybavení. 🙂

Věděl jsem, že Chester bude muset jít sama, protože její patronka nemohla. A co bych pro toho svého ochočeného človíčka neudělal, že ano. Souhlasil jsem, že půjdu s ní, když seděla na posteli. Měla mě v dlaních. A smutně na mě koukala, protože se bála…

A já sem přidávám jen kratičkou ale extra důležitou informaci, že rituál pro nováčky se koná v pátek 10. 10. 2014, a to od 19.30 v Komnatě nejvyšší potřeby.
Kdo neví, kde je komnata nejvyšší potřeby, ať se zeptá patronů nebo i kolejní pokec je vašim dotazům plně otevřen 😉 Moc rádi vás uslyšíme 🙂

Andy další den přinesl nové zprávy o rituálu a to jsem špicloval uši, protože teď už jsem byl součástí, aniž by to tušili. Připadal jsem si jako ten agent 00šnek, který se takhle dostal až k Putinovi a tam mu naplival do vodky.

---

Citace z knihy Špici šnečích domečků:

„Šnečí Agent, kterého nesmíme jmenovat, se podílel na odchytu divoké šelmy. Pevně se jí chytil nohou za srst, když na ni jako parašnečista přistál, a dovedl ji až do bezpečného prostředí odchytové stanice. O jeho zásluhách lidé nemluvili, ovšem my na něho nezapomínáme…“

---

Ti lidé! Za všechno si přivlastní zásluhy, ale na nás šneky se prostě neohlíží. A tak je to i tady. Přispěl jsem fazolkami, nikdo si ani nevšimnul. Skoro si tu uchodím nohu, a stejně mě nikdo nepochválí. Přestal jsem se litovat. Zamyslel jsem se asi na moc dlouho, protože do kolejky přišel náš profesor.

Nicholas McElen: Rituál pro nováčky – heslo
Pokud jdete na rituál, napište mi sovu a já zkontroluju kvalitu vaší roušky a obratem zašlu heslo. ano? – mrkne a usmívá se –

Musel jsem dolézt k človíčkovi a pořádně s ním zacloumat. Chester se na mě podívala. Přikývla a roztřesenou rukou si mě dala do kapsy. V sovinci na nás čekalo překvapení… No, vždycky je tam překvapení v podobě sovích hovínek, ale tentokráte to byla sova, která nesla nádherné černé šaty. Vykulil jsem oči. Tak tyhle zřejmě nebudou pro mě… I když znám šneky, kteří nosí šaty jako šnečinky. Jsou to ti transvestšneci. V dnešní době se tomu ani nedivím. Šnek spěje kupředu.

Na okénko klepe sova s 1 ks Černá smrt od Vicky Charmant
Ahoj, na rituál Tě bohužel zítra nedoprovodím, ale chci být s Tebou aspoň skrz oblečení. 😀 Já je mám taky a moc se líbí, snad Ti přinesou štěstí a vstoupíš s nimi oficiálně do Mrzimoru pravou nohou! :-*
Tvoje Vicky

„Morísku, ty jsou nádherný, viď?“ mumlala a spěchala tak rychle do svého kolejního pokoje, že jsem jí v kapse nadskakoval jako pytel šnečích výkalů. Odhodila své šaty na postel a než jsem se z nich vyhrabal, už byla oblečená do krásných večerních šatů. Hvízdnul jsem. Takhle si ten můj človíček aspoň nebude na zařazování připadat tolik sám…

***
Rek v Ďáblově jámě – schovávám se pod ulitu k mámě.

Procházel jsem se kolem Ďáblovy jámy a chtěl jsem konečně taky nakouknout, ale bylo těžké sebrat odvahu. Trnul jsem hrůzou, když se až ke mně na cestičku nesly výkřiky a jáma všechno osvětlovala, jako by právě vypouštěla rachejtle.

Z jámy vychází v záblescích silná pekelná záře a její okraje olizují plameny. Teď bych tam vážně být tebou nechodil…

Z jámy se ozývá ďáblův škodolibý smích.

Mám pro strach uděláno. Vždyť jsem dokonce četl i toho kouzelnického spisovatele Stephena Kinga! Krále hororů. Ale tedy, největší horor jsem zažil, když se na šnečí farmě Mikeyů, Mikeyskovitých a Mikeyovitých objevil obchodník z Francie a toužil ukořistit pár pěkných naducaných šneků pro restauraci SacreBle. To, jak mezi námi chodil a každého si prohlížel. Občas někoho z nás chytil za ulitu a zvedl ho ze země, aby se podíval, jak masitou nohu máme… Když zvedl mě, trochu jsem si nadělal do domečku. Naštěstí farma produkuje především šneky závodních úrovní a ty línější, jako jsem kupříkladu já, si nechává jako domácí mazlíčky. Ale na kouzelnických závodech šneků už jsem viděl pár šnekoholiků, kteří na sobě pracovali tak usilovně, že se dostali až do extraligy a teď možná vyhrajou Zlatou ulitu…

Matthew Whitecrow získal magíka s názvem „Co ďábel uchvátí…“

Když vylezl muž, který měl na hábitu spousty prachu a oklepával se, zatímco na rtech se mu skvěl blažený úsměv, zíral jsem na něj s otevřenou pusou. Obdivoval jsem jeho odvahu, když v ruce svíral Čokoládovou žabku a urovnával si rozcuchané vlasy. Očividně to natřel ďáblovy tak, jak se mému človíčkovi nikdy nepodaří. Já sám si troufám tvrdit, že Ďábla také dostanu na kolena a budu jako tento rek tak divoce zírat do tváře strachu a smát se, když po mně hodí mou výhru.