Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 8. kapitola

Šnek na cestě za pokladem – nenechám ho ležet ladem!

Krásný večer jezevci,
Cesta za pokladem už byla ukončena a já vám přináším její výsledky. Narozdíl od minulého roku, kdy byla obrovská účast, se letos cesty za pokladem účastnili jen tři nováčci. Z toho jen dva žluťásci překonali všechny překážky a došli až do cíle.
Prosím o velký potlesk! Představuji vám dvě odvážné slečny, které se nevzdaly a prokousaly se až do cíle.
Není to nikdo jiný než Nazarea Cuthbert a Chester Mikeyskovitá.
Naz našla poklad jako první. Dorazila do cíle už 30. září. Chester ji 4. října následovala. Holky za odměnu dostávají sovičky a pár sladkostí. Gratuluji 🙂
Dalším účastníkem Cesty byl Horus Aximand, který ji bohužel nedokončil, ale také mu za snahu posíláme nějaké sladkosti.

Pokyvoval jsem hlavou, když jsem koukal na nástěnku. Teď už chápu, proč Nazarea, Chester a Horus tak poplašeně běhali po koleji. Hledali. Pídili. Psali. Kreslili. Dobrovolně se nechávali vyhodit do povětří v laboratoři a občas svačili v Síni Slávy.

Chester Mikeyskovitá: Děkuju všem, kteří se na Cestě podíleli. – usmívá se – Hlavně díky za trpělivost na stanovištích, indicie mi dávaly zabrat, ale úkoly byly super. Užila jsem si to. Děkuju taky své patronce za podporu a trpělivé poslouchání mého fňukání, když jsem si na cestě odřela koleno nebo upadla a už nechtěla vstát. Dělala jsem to pro tebe, Vicky, jsi moje best patronka. – s vděčností naznačuje polibek –
Sinead Siobhain: Gratuluji hledačkám i hledačovi. – usmívá se –
Nazarea Cuthbert: velký dík všem, kdo Cestu za pokladem připravili – indicie i úkoly byly super. – směje se –

Jelikož jsem nahlížel kdysi panu kolejnímu přes rameno, tak mi došlo, že vlastně vím, kdo se na té cestě podílel. Ani bych nemusel číst Veino poděkování, protože jsem to měl z první ruky, a to jsem nemusel na pana McElena dělat oči nebo ho svádět jako třeba můj človíček.

Ráda bych poděkovala Lilian, Sylvii, Vicky, Tess, Chloe, Orestě, Michelle C., Solveig a Ywě za pomoc s přípravou Cesty za pokladem. – Vea Sophie Williams, 7. 10. 2014

Nechal jsem je áchat nad cestou, která šla tak trochu mimo mě. Já měl důležitější problémy, které jsem musel řešit, než se courat po cestě a sbírat indicie. I když by to mohlo být zajímavé a nejspíš by mě to bavilo, ale proč bych to dělal, když by mě beztak každý přehlížel a nejspíš… bych tu cestu došel až příští rok.

Raději jsem se odebral do sovince, abych zkontroloval poštu. Možná mi přišla nějaká omluva od koleje za tu cílenou ignoraci prvního šnečího studenta. Nebo nabídka pomoci – odnesení do studovny, abych si konečně vybral svůj předmět. Problém byl v tom, že neunesu ani ten pitomý galeon. Nemám ho prostě kam dát… A kolejní půjčku jsem samozřejmě nedostal, i když bych se ji pokoušel splatit! (Nebo bych odkutálel Chester pár srpců, ona by se o mě beztak měla starat mnohem líp, když je tu díky mně!)

Málem jsem byl už v nebi na zeleném paloučku, protože jsem se lekl nové sovy! Ano! Nová sova na mě koukala. Mhouřila oči. Občas zahoukala. Napýřila se. A sezobla přímo přede mnou zrníčko! Přiznávám se… Uslintnul jsem jako nikdy v životě.
„Jsem… Jsem Morísek,“ hekl jsem a chvěla se mi ulita.
Sova hrdě vypnula prsa a ukázala mi na nožce označení: Šnek na cestě za pokladem.
„Rád tě poznávám,“ odkašlal jsem si, když mi došlo, že mi nehrozí žádné nebezpečí. I když bych měl mít pro strach uděláno. Můj synovec je šnečí ninja. Minule vám ti tak zmlátil jednu pakobylku, že sotva odskákala! „Tohle jsou tvoje kolegyně… Šnečinka, Šnečí prdelka, Pokousaná šnekem, to je Chesterina první sova a získala ji od své patronky.“ Já samozřejmě nedostal nic. Stačila by mi nějaká pidisovička! Nebo třeba jen jedna Bertíkova fazolka. Nebo třeba jen oslovení a poplácání po rameni: Morísku, jsi dobrý.
Ale místo toho jsem dostal velké a smutné NIC.
„Tam vzadu je Nejsem sova. Jsem šnek. a za ní hned Šnečí sova rodu Mikeyskovitých – tu Chester dostala z domova.“
Šnek na cestě přikývla a ukázala křídlem na sovy na bidýlku.
„Jasně, ta opelichaná je Šnekoholik a její dvojče Šnekosaurus. Tak teda vítej v naší Šnečí partě.“
Plácla si se mnou a ukázala na pergamen, který měla přivázaný na noze.

Dar
Na okénko klepe sova s 1 ks Sova postarší od Vea Sophie Williams
Ahojky, posílám zaslouženou odměnu ze soutěže. 🙂

***
Já v Zakázaném lese – ulita se strachem třese.

Andrew Uroboros: Žluťásci,
na příští víkend je předběžně potvrzena výprava do zakázaného lesa se slečnou Isou. Přesný termín, až jej slečna ujasní, hodím na vývěsku.
Prosím především nováčky, pokud mají zájem, aby se nebáli a pod vývěsku se pak napsali. Výprava je jedinečná záležitost a je pouze jednou měsíčně! – mrkne a usmívá se –

Tohle rozhlašoval po kolejní místnosti Andy, když jsem si spokojeně valil jednu Bertíkovu fazolku, kterou jsem našel zatoulanou pod křeslem. Musela spadnout před chvílí, protože jinak bych musel prolézt všemožné škvíry, abych nějakou našel. Náš pan kolejní dbá až pedantsky na pořádek a já jsem tomu rád. Nerad si hrnu cestičku v prachu.
Moc by se mi líbilo, kdybych šel do lesa. Ještě nikdy jsem v Zakázaném lese nebyl. A podle toho, jak můj ochočený človíček nadskakoval, je mi jasné, že by šla také, ale nemůže. Musí si dodělávat domácí úkoly, aby nedostala trolla.
Nechtěl jsem tam jít s Andym… Nebo spíš jsem se bál se ho jen zeptat na to, v kolik hodin to přesně bude. To abych věděl, kdy přesně vyjít, abych to stačil. A tak jsem si kousnul do fazolky, abych nabral síly. Z pusy se mi vydrala mýdlová pěna… Ach jo, zase příchuť mýdla! A šel jsem…

Několik dní mi trvalo, než jsem se dostal do Prasinek, přestože jsem se přilepil na botu jednomu studentovi a držel se jeho tkaničky, jako by to byl můj život. Ale přece jen jsem se dostal. Už před branou do Zakázaného lesa jsem se rozklepal!

Zakázaný les je místo, kde není radno chodit osamocený. I ti nejbystřejší s nejrychlejšíma nohama si nemůžou být ničím jisti. Studentům navíc v lepším případě hrozí školní trest.
Je tu ale naše agentura, která vám umožní se s naším školeným průvodcem do lesa podívat relativně bezpečně a zažít mnoho neobvyklých zážitků. Tak neváhejte a vstupte.

Dost jsem se bál tam i jen čekat na ostatní studenty, kteří šli na můj vkus celkem pomalu, protože tu ještě stále nebyli. A tak jsem chytil první expresní tkaničku zpátky do školy a nechal se svézt.

Chester byla zrovna v sovinci a rozvazovala Šnečince pergamen na noze. Stálo na něm:

Zakázaný les
Do lesa je povinná lucerna. Pokud ji nemáš, kolej ji půjčuje. Stačí mi napsat ten den, co je výprava, a já ji pošlu.
Pak, těsně před výpravou… tedy kolem 19:15, je třeba zajít do Prasinek do Zakázaného lesa a požádat tam o vstupenku. Pak už jen čekat ve Velké síni, až si nás vyzvedne průvodce. :o)
Pokud bys něčemu nerozuměla, tak ještě napiš. :o)

A v tu chvíli mi došlo, že… Jsem to prošvihl.