Hlasy tiché a hlasité

Povídka přináší pohled na člověka, který se musí rozhodovat pod tíhou svých myšlenek, svědomí a lidí okolo něj, kteří mu jeho úspěch přejí jen naoko.

Vzpomínka začíná uprostřed ostrých skal. Stojíme na jednom ze skalních výčnělků blízko skalní stěny. Přes hlubokou propast je vidět protější skalní stěna, která je vzdálená necelých padesát metrů. Zatímco dav několika desítek osob se tlačí u skalní stěny, na hraně útesu stojí osamocený mladý muž. Stojí tam, dívá se před sebe a přemýšlí nad svým osudem a tíživou situací. Dumá nad ztracenou láskou a promarněným životem. Jsou to nebezpečné myšlenky před tím, co se chystá udělat.

Davem stojícím okolo se šíří odrazující až nenávistné řeči. Odsuzují jeho zbrklost a bezohlednost. Jen malá dívenka mladíka tiše povzbuzuje, aby učinil, co si jeho srdce žádá. Mladík dělá krok vpřed a za svými zády slyší výkřiky strachu a nenávisti.
„Nebuď hlupák! Určitě nechceš ztratit svůj život. Nedělej další krok, drž se zpátky a ustup od toho okraje,“ radí mu tiše vnitřní hlas, zatímco druhý halasí: „Dělej! Slyšíš tu dívku. Ona ti věří! Tak se pohni! Nemáš co ztratit, nic nemůže být horší než to, co jsi dělal doteď.“

Mladík dělá i další krok, který končí za hranou útesu, a dělá i další krok do zdánlivé prázdnoty. Ale není tomu tak. Mezi skalními převisy je napnuto lano, které od skalní stěny není vidět.
Dav se bouří! Osočují jej, odrazují jej od dalšího postupu. Křičí, aby se vrátil zpět. Jen dívka a mladík v jeho věku jej tiše podporují.
„Vidíš, říkal jsem, že to zvládneš! Teď pokračuj na druhou stranu a ukaž všem těm sobcům, kdo a co jsi. Dva jsi o své cestě přesvědčil, tak v tom pokračuj! Nebudeš tu stát celý den, že ne?“ křičí jeho vnitřní hlas, zatímco druhý jej odrazuje: „Vrať se, prosím! Stačí jen krok zpátky a všechno bude jako dřív. Budeš v bezpečí a budeš si užívat jistoty a pevné půdy pod nohama.“

Mladík druhý hlas neslyší nebo nechce slyšet a pokračuje. Balancuje na laně a vypadá to, že každý jeho krok je promyšlený. Davem je stále slyšet nenávist i nejistota, kterou vzbudil svým postupem. Objevují se další lidé, kteří se přidávají k tiché podpoře dívenky a mladíka. Mladík na laně jako by slyšel jen povzbuzující řeči, pokračuje dál.
„Nevzdávej to! Už jsi téměř v polovině. Pomalu to máš blíž na druhou stranu, kde tě čeká lepší život a nové radostné události. Věř svým schopnostem,“ hovoří vnitřní hlas a druhý mu šeptem oponuje: „Na druhé straně není nic kromě samoty. Otoč se a vrať se ke svému dobrému a známému životu.“

Mladík začíná váhat, ale pokračuje dál. Mladíkovo váhání cítí i dav, který se jej nyní snaží bouřlivě podporovat. S přibývajícími kroky sílí povzbudivý hlas davu. Jen skupina okolo zarostlého zamračeného muže jej od dalšího postupu odrazuje a haní jej.
„Pokračuj! Už je to jen kousek. Je to jenom pár kroků. Zvládneš to, věř svým schopnostem,“ šeptá vnitřní hlas, ale druhý mu postup hlasitě rozmlouvá: „Což pak neslyšíš toho starého moudrého muže? On ví, že to nedokážeš. Proč si to nechceš také připustit? Slyšíš, prý spadneš. A dolů je to dlouhá cesta.“

Mladík s dalším krokem váhá, ale nakonec se jej rozhodne učinit. Navzdory tomu, že jej dav podporuje a povzbudivě k němu hovoří, ztrácí na jistotě. Stále více je slyšet onen zarostlý muž a několik jeho věrných nohsledů.
„Slyšíš? Lidé v tebe věří a tobě zbývá jen pár krůčků. Pokračuj a dokonči, co jsi začal. Nemáš se čeho bát. Ukaž všem svoji sílu,“ tiše šeptá vnitřní hlas, zatímco druhý křičí: „Jsi blázen! Jen si poslechni, jak ti ten muž nevěří! Spadneš a nikdy nezvládneš přejít na druhou stranu. Budeš prosit o pomoc, aby ti někdo pomohl se vrátit zpět k ostatním.“

Mladíkovi chybí opravdu jen pár kroků, aby se dostal v bezpečí na druhou stranu. Dav bouřlivě křičí a podporuje jeho postup. Dává mu užitečné rady a oceňuje jeho odvahu. Všichni kromě jednoho pro něj mají slova obdivu. Jen zarostlý zamračený muž mu odvahu asi závidí, haní ho a obviňuje z pošetilosti. Ale jeho hlas a řvoucí hlas v jeho hlavě jsou silnější než dav.

Ztrácí poslední zbytky odvahy a zmocňuje se jej panika. Chce udělat další krok, ale nemůže – nohy mu zdřevěněly. Do jeho těla se najednou opřel silnější poryv větru a mladík, který to zažil již mnohokrát a vždy si s tím dokázal poradit, nyní vrávorá. Z davu je slyšet úžas a strach. Mladík padá.

V poslední chvíli se zachytí lana konečky prstů a davem zašumí úžas i úděs. Mladík se snaží lana udržet a zachránit tak svůj pošetilý život. Dav mu nadává a křičí! Obviňují jej z hlouposti a nerozvážnosti. Za svůj osud si prý může sám. Jen zarostlý muž k němu tiše hovoří. Dává mu užitečné rady a snaží se ho v úsilí podpořit.
I vnitřní hlas řve: „Nevzdávej to! Nepouštěj se! Bojuj! Zvládl jsi i horší věci. Přece to tady a teď nenecháš všechno skončit. Vzchop se!“ A druhý jen nesrozumitelně mumlá: „Máš to za pár. Skonči to, ať to máš za sebou. Vzdej to.“

Mladík nahlas vykřikne a obejme lano oběma rukama. Drží se, co mu síly stačí, a bojuje o svůj život. Nemyslí na vítězství ani na jiný cíl než na život.

Nominace v kategorii Umělecký počin roku 2015 v rámci Udílení novinářských cen.