Někde uprostřed

Nervózně poklepávám tužkou do papíru s deskami. Každá skupinka je jiná. Nikdy se nemohu připravit. Nevím dopředu, koho dostanu tentokrát. Jenom občas se dozvíme o sólokaprovi. Pamatuji si, jak jsme tahali sirky, kdo dostane Elvise… Rozhlédnu se kolem. Osm prázdných židlí a nikde ani živáčka. Uchechtnu se. Co by tu taky dělali… „Připrav se, máš je tam za pár,“ ozve se hlas Velkého šéfa někde seshora. Vzhlédnu do bílé nicoty, přikývnu a zaujmu postoj uprostřed kolečka z židlí. Právě včas. Proud bílého světla zasáhne jednu z nich jako blesk. Zahřmí se a zvedne se hvězdný prach, který mě donutí si krátce odkašlat. Sloup světla se pomalu zformuje do podoby mladé ženy. Je půvabná už od pohledu, ale tady je každý krásnější. Jen tady je doopravdy...