Stromopsaní – První překážka

Navázáno na kapitolu od Andromedy Rose Moonlight – Bardova láska.

Nemohl na ni přestat myslet. Byla nádherná. Nevěděl o ní vůbec nic, ale přesto se do ní zamiloval. Nevěděl, jestli ta sličná panna je na tom stejně, ale věděl, že ji musí zase vidět, ať to stojí, co to stojí. Přehrával si to pořád dokola a dokola, jak vypadala, a přemýšlel nad tím, jak se tu zčistajasna objevila a kdo vůbec byla. Nevěděl, kde ji má začít hledat, ale rozhodl se jít za svým srdcem.
Koukl se na Zrzečku a optal se jí laskavě: „Nechtěla bys jít se mnou?“ Veverka váhavě přešla po tlusté větvi stromu a skočila mu na rameno. Usmál se na ni a znovu jí pověděl: „Co bys řekla na to, kdybychom šli hledat moji budoucí lásku?“

Nevěděl, kam jde ani co má očekávat od své cesty, ale snažil se jít rozhodně a sebejistě, ale čím víc nad tím přemýšlel, tím víc si myslel, že jde špatně.
Přešli přes hory, přes doly, až došli na okraj jezírka. Oba byli vyčerpaní, a tak se se Zrzečkou smočili a pořádně se napili. Když si bard zrovna oplachoval tvář vodou, všiml si, že se na hladině vody zobrazuje nějaká tvář, která vypadá, jako by se ďábelsky smála. Bard uskočil, strčil Zrzečku do brašny, i když se jí tam moc nechtělo, přesto tam vlezla. O chvilku později se z odrazu vynořila tvář a bard až teď poznal, že to nebude zrovna nejmilejší osůbka, protože měla oči plné zla, byla celá špinavá a její škodolibý smích se rozlehl po okolí, takže ho teď mohl bard slyšet na plno. Když se vynořila celá, uviděl, jak se ona zlá žena vznesla do vzduchu, a až teď si všiml, že má na sobě prosté šaty, velice špinavé a dosti na některých místech roztrhané.
„Neznámý cizinče, odvážil ses vstoupit na mé území a teď za to zaplatíš!“ vřískla na barda a ten o jeden krok ustoupil.
„Já… Kdo jsi?“ zeptal se očarovaně oné ženy, která se mu výsměšně koukala do jeho vyděšeného obličeje.
„Copak ty mě neznáš? Mě! Mě zná přece každý! Jsem zlá čarodějnice, pokud vím, ta nejvíc zlá a možná taky jediná čarodějnice, protože jsem všechny zabila, ale to je dlouhý příběh,“ vyprávěla bardovi a ještě dořekla: „Neboj, ty se k nim brzy přidáš.“
Bard se při tomhle zachoval velmi statečně, i když měl největší chuť rychle vzít nohy na ramena a poohlédnout se někde jinde, ale jeho šestý smysl mu řekl, že jestli chce někdy potkat svou lásku, musí projít přes zlou čarodějnici, ať to stojí, co to stojí.
„Já jsem sem nepřišel bojovat, jen jsem přišel hledat svou tajnou lásku, svou druhou polovičku, moji spřízněnou duši,“ vybafl na ni bard, ale asi to moc nepomohlo, protože se čarodějnice začala smát, až se otřásly zdejší stromy.
„Hlupáku! Nic takového jako láska neexistuje, proč si myslíš, že lidi jsou tak pitomý? Fuj, ani to nemůžu pořádně vyslovit, láska je ještě větší zlo než já, a to je co říct,“ rozkřikla se na něj už s rozzlobeným výrazem ve tváři.
„To nemáš pravdu! Láska je to nejdůležitější v životě,“ řekl klidně bard a zamumlal si pro sebe pod nos, tak že ho čarodějnice nemohla slyšet: „Stejně mě udivuje, že to slovo znáš.“
Ale čarodějnice to bohužel slyšela a najednou se všude ochladilo, obloha zčernala a Zrzečka potichu zaskučela. Bard cítil, jak se okolní vzduch mění na ledový a jak se spustil silný vítr, a když se koukl k jezeru, kde před chvílí stála čarodějnice, neviděl ji. Až po chvíli zjistil, že stojí vedle něj. Aniž by otevřela pusu, v hlavě se mu ozval její hlas: „Jestli chceš svou lásku někdy ještě vidět, tak musíš zemřít.“

Pokračování od Andromedy Rose Moonlight: Těžké rozhodnutí.