Snad podzim již, snad jaro zas

Krásné stromy, krásná tvář,
podzimní tok a barvy zář.
Snad podzim již, snad jaro zas,
kdopak ví, jak se ztrácí jas.

Kdopak ví, ať odpoví,
že slunce skví se v zákroví.
Usínej jí v náručí,
ať srdce hned ti poručí.

Konec nevěry a tajných lásek,
snad louky plné sedmikrásek.
Otevřou nám teď naše oči,
když svět kolem nás se stále točí.

Pro lepší svět, bez lži a hádek.
Pro vstup do pohádek
a našich myslí vězněných.
Pro méně srdcí raněných.

Snad úžas v tvých se očích skvěl,
ale říct jsi to však zapomněl.
Napověz, že uznáš lásku,
jako srdce na provázku.

Provázek se však přetrhne,
jakmile se od srdce odtrhne.
Vše, co uznáš a chtěl bys,
kdybys ztratil, měl bys…

Krásné stromy, krásná tvář,
podzimní tok a barvy zář.
Snad podzim již, snad jaro zas,
kdopak ví, jak se ztrácí jas…

Tik ťak odbíjí hodiny,
snad pro chvíli proměny.
A pro tu krásu všech krás,
že život je pouhý špás…

Snad úžas se v tvých očích skvěl,
ale říct jsi to však zapomněl.
Doufám, že mě jednou uvidíš
a v mém snu mě utvrdíš.