Mezi svými…

Pár týdnů zpátky byla jsem jiná,
ve světě bez kouzel, bloudící duše.
Na všechny kolem ustrašená, milá,
tápala mezi vším slepě a hluše.

Těžko jsem přijala, že nejsem stejná,
tak jako ostatní děti v mém světě.
Byla jsem sama, ne členem hejna,
křičela potichu, však v každé větě.

Pak přišel dopis a já se bála,
co mě to čeká, co bude dále?
Třeba tu přijde poprvé chvála…
Všechno se dovím ve velkém sále.

Sám Moudrý klobouk řekl mi svoje.
Srdce mi bušilo, dech ztrácel sílu.
To všechno z velkého vnitřního boje,
však někde v nitru našla jsem víru.

Vědomí přátelství, co mě teď čeká,
možnost být konečně jen sama sebou.
Všech nových poznání se mé já leká,
však vnitřně vím, že mě tu vemou.

Nově jsem zelená, někam teď patřím,
Zmijozel není jen být mezi zlými.
I v tomhle temnu já světlo spatřím,

vždyť teď už jsem jen mezi svými.