Kousek historie

Kamkoliv vkročily kočovné kmeny,
zůstali mrtví muži, slabé ženy.
Vznikaly říše, jež zaručily lidu,
že mohou svou půdu obdělávat v klidu.

Obhajovat hranice, moc posilovat,
o bohatství velkých říší usilovat.
Zapsat se do dějin jako vítěz bitev,
opěvován skončit na bojišti mrtev.

Pečovat o vládu nad rolníky,
za ziskem posílat bojovníky.
Rozvíjet i umění, i řemesla,
nejstaršího syna vsadit do křesla.

Mocné panovníky mít za spojence,
avšak stane-li se z nich konkurence,
celý rod chladnokrevně povraždit,
vládnoucí dynastie bude žít.

Někde náboženská tolerance sílí,
někde se církev v lidech šeredně mýlí.
Někde se stoupenci protestantismu bouří
a jinde katolíci Bohu věrně slouží.

Kde monarcha neomezeně vládne,
tam prostý lid bez práv v chudobě chřadne.
Kde nemají rozum, tam jsou ruce,
tam jistě vypukne revoluce.

Všechno se stále dokola točí,
další válka tu předchozí předčí.
Národy bojují za vlastní práva,
šlechtě se mezitím podává káva.

Vědci v bádání pokročili,
však vládci se nepoučili.
Bezhlavě bojují o korunu,
nikdy se nevzdají svého trůnu.

Mění se režimy, mění se lidé,
pokaždé někdo špatný si sem přijde.
Pokaždé jsou období bouří a klidu,
stačí upustit od ústavního slibu.

Cyklicky se opakující dějiny
mi připomínají nástěnné hodiny.
Spory v nich tikají, lidé se hýbou,
činy jsou prospěchem, anebo chybou.