Strasti soví pošťačky

Tato krátká báseň pojednává o strastiplném životě staré sovy, která celý život věnovala roznášení dopisů. Přemítá o nevychovanosti dnešních sov, které nerespektují pravidla létání ve vzdušném prostoru, a také nám prozrazuje něco málo o sobě a své povaze.

Sova létá dnem i nocí,
naštvaná je, všude cvoci!
Jsem už stará sova slabá,
stále jsem však dosti dravá.

Létej vpravo, na cizí sovu hučí,
ta však na ni pouze čučí.
Jsem už stará sova, málo peří,
ale má paní ve mě stále věří.

Pravidla nedodržují žádná,
před vzletem chybí kontrola řádná.
Jsem už stará sova šedá,
ale pokud mě naštveš – běda ti, běda!

Sova má mít vychování,
při jídle i při létání.
Jsem už stará sova sešlá,
kolik jen cest už jsem přešla?

Létejte vždy vpravo,
jen tak rychle, jak je zdrávo.
To jsem já, ta sova smělá,
stará, ale stále bdělá!