Popularita

Povídka je o klukovi, co přijede do Kalifornie a potká tam jednu holku. Dělá všechno pro to, aby se s ní seznámil.

Dveře práskly a já zůstal stát. Dnes jsem byl domluvený s bráchou, že si zajdem na pivko. Neviděl jsem ho už nějaký ten pátek, ale když jsem teď za ním přijel, práskl mi dveřmi před nosem. Byl zase sjetej. Věděl jsem, že je to alkoholik, a dokonce i tušil, že jede na drogách, ale že nepozná vlastního bráchu?! To bylo na mě moc. Vztekle jsem kopl do nejbližší popelnice. Ujel jsem tisíc mil, jen abych zase viděl staršího bráchu, a nic z toho nemám. Doufal jsem, že si Owen uvědomí, co udělal, a přijde se omluvit, z toho důvodu jsem ještě chtěl pobýt v Kalifornii. Šel jsem na proslulou kalifornskou pláž. Slunce svítilo, lidé se koupali v moři, jezdili na surfu a skvěle se bavili. Na moment jsem jim to záviděl. Tu jejich bezstarostnost. Sedl jsem si do písku a podíval se na mobil, který mi začal vibrovat v kapse. Owen. Hodlal jsem ho nechat pár hodin vydusit. Vstal jsem a šel si koupit pití k nejbližšímu stánku. V dáli jsem uslyšel smích. Velmi hlasitý smích, takový, který jsem nejspíš nikdy v životě neslyšel. Ze všeho nejdřív mě upoutal ten smích – bezstarostnej, upřímnej a velice nakažlivej. Usmál jsem se taky a když jsem se otočil, zkoprněl jsem. Jedna dívka právě vycházela z moře. V ruce držela surf. Byla celá mokrá a hlasitě se smála s nějakou další dívkou, která šla se surfem vedle ní. Usoudil jsem, že si šly zasurfovat. Nemohl jsem z ní spustit oči. Byla prostě nádherná. Tělo modelky, štíhlá, ale ne vyloženě plochá, kapičky vody se jí třpytily na nahém těle. Měla tmavé vlasy – nedokázal jsem odhadnout, jestli jsou tmavé, protože jsou mokré, nebo tmavé, protože je to prostě tmavovláska. Měla ten nejkrásnější úsměv. Bílé rovné zuby a oči jí od srdečného smíchu zářily. Nevnímal jsem okolí, jen ji. Úplně mě uchvátila. Bezpochyby to je nejkrásnější holka, kterou jsem kdy viděl.

„Pane?!“ vytrhl mě ze snění kdosi. Otočil jsem se a prodavač mi podával pití, které mi připravil.
„Ehm, děkuju.“ Zaplatil jsem a šel jsem. Nevím kam, ale pořád jsem tu dívku musel sledovat. Sedla si s kamarádkou na lehátko a živě o něčem debatovaly. Pak k nim přišli nějaký kluci. Jeden svalnatej kluk vzal tu nádhernou dívku do náruče a líbal ji. Takže je zadaná – hlasitě jsem polkl. Samozřejmě že je. Takovéhle holky nejsou nikdy nezadané. Pak se začla bavit s ostatníma. Zdravila kamarády a postupně se k nim přidávaly i nějaké holky. Pochopil jsem, že je to asi parta. A podle chování jsem usoudil, že je dost oblíbená. Každý s ní chtěl mluvit. Každý se na ni mimoděk koukal, protože to byla bezpochyby nejkrásnější dívka na pláži. Byla zajímavá, krásná a celá zářila. Každý se s ní toužil bavit. Pak jeden z té party šel pro pití. Pořád jsem stál u toho stánku, kde jsem si koupil pití. Ten kluk šel sem. K tomu stánku. Napadla mě šílená věc. Využiju toho kluka, aby mě s ní seznámil.

„ Tři piva, prosím,“ řekl a začal vytahovat z peněženky bankovky.
„ Mně taky,“ přidal jsem se. Ten kluk si mě změřil pohledem, ale jinak nic neříkal.
„Vypadá to, že tahle pláž je dost oblíbená,“ navázal jsem konverzaci. Doufal jsem, že to nebude namyšlenej klučina, kterej se baví jen s populárníma. To by mi jinak nevyšlo.
„ Chlape, kde žiješ?! Tohle je ta nejslavnější pláž v celé Kalifornii.“
„Já vím, slyšel jsem o ní. Jsem tu poprvé,“ usmál jsem se na něj.
„Poprvé? Jako na téhle pláži, nebo v Kalifornii?“
„Obojí.“ Usmál jsem se a vzal si svoje pivo. On si taky vzal, ale nemohl to celé pobrat, ale nemohl jsem se nabídnout s pomocí, to by bylo moc průhledný.
„ Tak doufám, že se ti tu bude líbit,“ usmál se na mě mile a už chtěl odejít, když se na mě štěstí usmálo. Pivo mu spadlo z ruky a vylilo se.
„ Do háje!“ zaklel. Usmál jsem se a otočil se k prodavači.
„Ještě jedno pivo, prosím.“ Když mi ho podal, dal jsem ho tomu klukovi.
„Tady. A dej si pozor, aby se ti znovu nevylilo,“ usmál jsem se a teď jsem se měl k odchodu já, ale to bylo samozřejmě hrané, věděl jsem a zároveň jsem doufal, že se chytí.
„ Počkej!“ Otočil jsem se.
„Jestli jsi tu poprvé, tak budeš potřebovat průvodce.“ Natáhl ke mně ruku.
„Jsem Jasper,“ představil se. V duchu jsem se radoval.
„Rayan.“
„Těší mě, Rayane. Pomůžeš mi s tím?“ zeptal se mě a já mu s tím ochotně pomohl.
Když jsme šli k partě, tak jsem se nemohl dočkat, až se s ní seznámím.
„Jak dlouho se tu zdržíš?“ zeptal se mě Jasper.
„Nevím, záleží na okolnostech.“
„Jakých okolnostech?“
„Záleží na bráchovi, jestli se přestane sjíždět a konečně se se mnou podělí.“ Jasper se začal smát. Výborně, jestli se Jasperovi zalíbím, tak mám šanci i u ostatních.
„Líbíš se mi, chlape!“ usmál se na mě a pak dodal: „Nemusíš čekat na bráchu, máme matroše dosti dost,“ zahlaholil a napil se piva. Taky jsem se napil.

„Hej, lidi, máme návštěvu!“ usmál se Jasper a rozdával piva. Všichni se na mě a Jaspera otočili.
„Tohle je Rayan a slíbil jsem mu, že mu to tady ukážu. Co kdybyste mi s tím pomohli?“ Začal jsem počítat, za jak dlouho ke mně někdo přijde. Jedna, dvě…
„Ahoj, já jsem Sabine,“ představila se jedna zrzka a mile se na mě usmála.
„Ahoj, jsem Rayan.“ Jasper se mezitím někam vypařil.
„Ty jsi tu novej?“
„Tak trochu,“ odpověděl jsem, ale ve skutečnosti jsem ji moc nevnímal. Očima jsem vyhlížel svoji vyvolenou. Seděla na klíně svého přítele a byla v plné pozornosti všech kluků i holek.
„Hej!“ začla Sabine a následovala můj pohled.
„Bože, i ty?“ Zesmutněla.
„I já co?“ zasmál jsem se.
„I ty ji chceš? Ano, je krásná, ale… Je zadaná, takže smůla, fešáku.“ Vzala mě za paži a odtáhla mě kamsi do ústraní od všech ostatních.
„Takže, jmenuje se Miranda, ale každý jí říká Randy. Zrovna jsou jarní prázdniny, tak jsme si sem s partou zajeli, ale jinak chodí na střední do New Yorku, to my všichni.“
Překvapeně jsem se na ni podíval. Čte mi myšlenky nebo co?!
„Je jí 17 a už půl roku chodí s Brayenem, což je ten, na kterém sedí. Je populární a velice bohatá, její táta je multimilionář. Takže ti musím říct, fešáku, vzdej to. Za prvé, má přítele a když s někým chodí, tak je až nechutně věrná. Za druhé, její pozornost si musíš zasloužit, nebaví se s každým. Za třetí, nejspíš nebudeš její typ.“
„Jak jsi to věděla?“ zeptal jsem se jí.
„Věděla co?“
„Že to chci slyšet. Že o ní chci všechno vědět.“
„Stačí se kouknout, jak se na ni díváš, a bylo mi to jasný. Navíc jsem už zvyklá.“
„Jak to?“
„Kluci se se mnou baví jen proto, aby se k Randy přiblížili. Protože jsem její kamarádka.“
„To… to mě mrzí,“ vysoukal jsem ze sebe.
„Ty nejsi o moc lepší. Děláš to samé,“ odfrkla si a odešla.

Bylo mi Sabine líto, ale dostal jsem, co jsem chtěl. Ještě aby věděla o mé existenci. Postupně jsem se seznamoval s lidmi v partě a malými krůčky se k ní přibližoval. Nakonec jsem se ocitl v kroužku jejích posluchačů. Mohl jsem ji hltat očima a nebylo by to divné. Všichni dělali totiž to samé. Randy seděla na klíně tomu ubožákovi a živě vyprávěla o nějaké příhodě, která se jí stala loni v létě. Divoce máchala rukama, vtipkovala a vyprávěla tak zajímavě, že netrvalo dlouho a měla pozornost celé party. Byla si dobře vědoma své oblíbenosti, ale přesto nebyla povrchní. Když dovyprávěla svůj příběh, dočkala se obdivných pohledů, úsměvů a ještě větší sympatie ode mě než předtím. Toužil jsem se s ní seznámit. Abych ji znal a ona znala mě. Toužil jsem se s ní bavit tak moc, že jsem to nevydržel a přišel jsem k ní.
„To bylo úžasné,“ usmál jsem se na ni. Usmála se na mě a mně se málem podlomila kolena.
„Děkuju.“
Vedle mě se objevil Jasper. „Randy, tohle je Rayan, Rayane, tohle je Randy.“ Randy se podívala na Jaspera a pak na mě. Natáhla ke mně svoji opálenou ručku s dokonalou manikúrou.
„Ahoj, Rayane, ráda tě poznávám.“ podal jsem jí ruku a po celém těle se mi rozlilo příjemné teplo.
„Ahoj, Randy, já tebe taky. Moc.“ Byl jsem u ní tak blízko, že jsem cítil levandulovou vůni jejích vlasů. Pak moji ruku pustila.
„Randy! Randy!“ volaly na ni její kamarádky, a tak se na mě a Jaspera naposledy usmála a špitla: „Omluvte mě,kluci.“ A odešla.

Věděl jsem to hned, co odešla. Do háje, věděl jsem to hned, jak jsem ji poprvé spatřil, jak vychází z toho moře, ale teď, jak jsem s ní mluvil, jsem si byl naprosto jistý. Zamiloval jsem se.