Valentýnka od Winterlynn Critchflow

Pro Můru

Můj nejdražší Můro!

Hm, možná ti „Můra“ nepřipadá jako nejromantičtější láskyplné oslovení a já se ani nedivím. Dej mi prosím šanci, abych ho mohla vysvětlit.
Tenkrát, když se mi o tobě zdálo poprvé, nemohla jsem celý den myslet na nic jiného. Byl to překrásný sen, já jsem se zamilovala až po uši a hřejivý pocit spolu s úsměvem na rtech jsem si udržela až do večera. Jenže potom mi došlo, že ten nádherný sen, ve kterém jsem byla s tebou, šťastná jako nikdy v životě, skončil špatně. Špatně jako každá noční můra. Když jsem později přemýšlela, jak se vlastně jmenuješ nebo jak bych tě mohla oslovovat, „Noční můra“ bylo moc dlouhé, tak jsem to zkrátila na prosté „Můra“. Vím, že to nepochopíš špatně. Neboj, až se jednou potkáme, budu ti říkat jak jen budeš chtít.
Ani bys nevěřil, kolikrát jsem si představovala naše první setkání. Myslím, že to bylo vždycky podobné. Podívali jsme se na sebe a věděli jsme. Já jsem pokaždé řekla něco ve smyslu:
„No konečně, už jsem myslela, že se nedočkám.“ Pak jsme se na sebe usmáli a dlouho, předlouho povídali, dokud jsme se jeden druhého nevyptali na všechno, co nás celé ty roky zajímalo. Dozvěděla jsem se tvé jméno a spoustu dalších věcí a taky jsem trpělivě odpovídala na tvoje otázky (víš, jak nesnáším, když se mě někdo ptá a já musím odpovídat… pravda, ty to ještě nevíš… každopádně tobě jsem odpovídala skoro ráda!). Já vím, opakuju slova, viď? Odpusť! Zkus se nedívat na formu, ale na obsah. A nemysli si, že mi nestojíš za námahu a že se nesnažím. Jen jsi mi trošku pomotal hlavu, tak se mi hůř přemýšlí. Ano, bylo to už před pár lety – ale ještě to nepřešlo. A nepřejde. Věřím tomu, že nepřejde.
Je to zvláštní. Moc toho o tobě vlastně nevím, ale stejně jsem si jistá, že až tě potkám, bude to, jako kdybychom se znali celý život. Počkáš na mě stejně jako já na tebe? V mém srdci už beztak není pro jiného místo. Zamilovalo si tě natolik, že i kdybys nepřišel, zůstane ti navěky věrné. Mé oči vyhlížejí den, kdy se budou moci ztratit v těch tvých. Toleruji jim to – nedivím se jim. Jaké budou tvé oči? Modré? Šedé? Hnědé? Krásné!
Můj život je jako puzzle. A pokud se nikdy nesetkáme, bude v nich jeden dílek scházet. Pokud se někdy budeš cítit osaměle, vzpomeň si na mě. Vždy jsem ve svých myšlenkách s tebou. Když hraju na klavír, každá klávesa vypráví o tobě. Když je mi smutno, myslím na tebe a naději, kterou mi dáváš. Naději, že mám pro koho žít. Naději, že jednoho dne bude můj život radostný – a potom už navždy. Kéž bych i já mohla být tvou nadějí. Dovolíš mi to?
Myslíš, že každá velká láska skončí brzy a špatně? Ta naše ale už trvá dost dlouho, viď? Nejsme přeci jako Romeo a Julie – máme se rádi více let než oni dní (nebo než Petr a Lucie měsíců)! A i kdyby – jaký konec může být tak špatný, aby zastínil ty roky, kdy mě hřála myšlenka na tebe? Fritz Kreisler a jeho Liebesleid mi nic neříká – zato Liebesfreud… s tebou neznám lásky žal, pouze radost.
Už jsem na tebe příliš sentimentální? Promiň, nechtěla jsem. Jen jsem se pokoušela najít slova, která by vyjádřila, jak vděčná za tebe jsem a jak moc tě mám ráda. Neexistují. Ani věta „Jediná myšlenka na tebe mi přináší větší rozkoš než vanička nejkvalitnější zmrzliny za horkého letního večera.“ zdaleka nevystihuje sílu a míru lásky, kterou k tobě chovám. Jsi tak úžasný, jako když hladovějícímu dají pořádný kuřecí řízek namísto filé ze školní jídelny, které očekával. Mám tě dokonce raději než spánek. Pochybuješ? Tak proč bych jinak celé noci nespala a místo toho myslela na tebe? Mám tě raději než sůl – přes den sním o tobě a nevnímám, že jídlo, které mi dávají, je neslané.
Víš, mám tě dokonce raději než samu sebe. Proto jestli budeš šťastnější beze mě, nemusíš chodit. Můžeš se mi vyhnout. Nebo předstírat, že mě neznáš. Pochopím to. Nepřiznám potom nahlas, že to bolí – bude to bolet méně, než kdybych viděla, že se se mnou trápíš. Pokud je toto láska, mohla bych napsat „miluji tě“. Neudělám to. Chci ti to jednoho dne říct sama – svými ústy, svým hlasem, pro tvé uši. Teprve tehdy, až se mi podíváš do očí, poznáš skutečnou hloubku mých citů. Do té doby nám bude muset stačit tento dopis a mé sny.

Myslím na tebe,
navždy tvá…

P. S. Dávej si pozor na vodu. Mám strach, že se noční můra splní dřív, než mě najdeš.