Valentýnka: Anonymní XI.

Mé řecké přítelkyni

Děkuji Ti, že jsem Tě měla možnost potkat a strávit s Tebou spoustu času.
Děkuji Ti, že jsi mi ukázala, že můžu zase žít a necítit přitom žádnou vinu.
Děkuji Ti, že jsi mi pomohla zase dělat šílené věci.
Děkuji Ti, že jsi mi ukázala, že se můžu zase zamilovat, a to do muže, kterého chci, a ne do kterého by moje okolí chtělo, abych se zamilovala.
Děkuji Ti, že jsi mi připomněla, jak udělat správné rozhodnutí ve správný čas.
Děkuji Ti, že jsi mi připomněla, že můj život ještě nekončí.
Děkuji Ti, že mne podporuješ ve všem, co s vášní dělám.
Děkuji Ti, že jsi mi po dlouhé době zase ukázala, že se dá efektivně pracovat, jen stačí najít to správné místo, kde se můžu soustředit.
Děkuji Ti, že snášíš mé šílené nálady a neodsuzuješ je.
Děkuji Ti, že umíš najít kouzlo okamžiku v každém momentě, ať je sebehůř.
Děkuji Ti, že jsi mi připomněla, že nezáleží na tom, co si okolí myslí, pokud já věřím, že jednám správně.
Děkuji Ti, že (i když ne dokonale) chápeš, jak se cítím.
Děkuji Ti, že mne umíš rozesmát i v nejhorších momentech dne.
Děkuji Ti, že umíš najít restauraci s nejlepším jídlem široko daleko.
Děkuji Ti, že snášíš mé pozdní příchody bez zbytečného reptání.
Děkuji Ti, že ti nevadí, když je mi smutno bez slovy vysvětlitelného důvodu.
Děkuji Ti, že s Tebou mohu mluvit o všem, a to i o věcech, o kterých ostatní mluvit odmítají.
Děkuji Ti, že rozumíš tomu, že v mém životě nikdy nic není stoprocentní.
Děkuji Ti, že se mi nesměješ, že stále ještě posílám tradiční papírové dopisy.
Děkuji Ti, že miluješ Wilda, Keatse a Dylana stejně jako já.
Děkuji Ti, že každý pondělní večer máš rezervovaný pro naši společnou návštěvu „kina s překvapením“.
Děkuji Ti, že chápeš, že mi trvá dlouho se rozhodnout, ale když už se konečně rozhodnu, tak se mnou nepohne ani bagr.
Děkuji Ti, že chápeš rozdíl mezi tím, když něco chci a něco musím, ostatní s tím stále ještě mají problémy.
Děkuji Ti, že Ti nevadí, když se zapomenu a nemluvím před Tebou anglicky, ale jinými jazyky, kterým nerozumíš.
Děkuji Ti, že se před Tebou můžu chovat dětinsky a trucovitě, když už jsem unavená dospělým světem, a neodsuzuješ mne za to.
Děkuji Ti, že dobře snášíš, že přitahuji průšvihy jako světlo v nejčernější tmě můry.
Děkuji Ti, že mi vždy odpouštíš, že někdy mám na mysli tolik věcí, že na něco pro Tebe důležitého zapomenu.
Děkuji Ti, že vždy víš, jak mi zvednout náladu, a to efektivněji než tabulka čokolády.
Děkuji Ti, že věříš, že ty nejnevěrohodnější nejnepravděpodobnější příhody se mi opravdu stávají častěji než ty nejpravděpodobnější nejvěrohodnější.
Děkuji Ti, že stále ještě věříš, že svět je dobré místo pro život.
Děkuji Ti, že chápeš, že jsem jen žena a ne superžena.
Děkuji, že jsi mi připomněla, že dělat chyby je lidské a že i chybami se člověk učí.