Valentýnka Anonymní VIII.

Pro nejmenovanou zmijozelskou dívku

Dříve jsem myslíval jen na sebe,
sám žil jsem, sám chtěl jít do nebe.
Osud však se mnou jiné měl plány
a moje city v úvahu nebyly brány.
A tak mi jednoho dne přes cestu
poslal snad budoucí nevěstu.
Zelený plášť jí ramena halí
a mládenci z ní jsou zoufalí.
Stejně tak já- jen jeden z davu,
jak upoutat tě, si lámu hlavu.
Tak se mi těžko bez tebe žije
ty zákeřná, zlá a jedovatá zmije.