Simirajský bojovník – 4. kapitola

Policie

Mezitím rodiče Nathana a Freda šíleli. Obvolali snad všechny možné policejní stanice v okolí a i přesto, že pobyt jim skončil a měli jet domů, neodjeli. Majitel chatky jejich situaci chápal a tak po nich žádné další peníze nechtěl. Fredovi rodiče měli v tomto ohledu určitou výhodu, protože na horách bydleli.

Policie prohledávala všechny hotely i lesy a dělala, co se dalo, aby chlapce našla. Nasadila dokonce i vrtulník s termovizí, který létal po celém areálu a nejen tam. Do pátrání se zapojovali i někteří z místních, kteří s rodinami soucítili. Začalo se šuškat, že chlapce někdo unesl. V novinách, televizi i v rádiu se neustále opakovala zpráva: „Pozor, pozor, včera se kolem sedmé hodiny večerní ztratili dva chlapci ve věku 17 a 18 let. Jeden z chlapců, Nathan Lee, měl na sobě černo-modrou bundu s bílými rukávy a snowboard stejné barvy. Druhý chlapec, Fred Full, měl na sobě černou bundu a bílé kalhoty a snowboard černé barvy. Pokud máte o chlapcích nějaké informace, volejte prosím neprodleně linku místní policie.“

Mamka se neustále snažila Natovi dovolat, ale pokaždé naskočila hlasová schránka. Nechala mu asi sto zpráv, ale pořád nic. Rodiče byli čím dál bezradnější a policie pořád neměla nic nového, ani žádný důkaz o tom, že chlapce někdo třeba unesl. Obecně se předpokládalo, že by si ten někdo řekl o výkupné, nebo nějak jinak kontaktoval rodiny chlapců.

Tou dobou byl na policejní stanici nový, mladý poručík, Luther Mack, který dostal vyšetřování na starost. Viděl v tom šanci, jak by se mohl proslavit, ale mezi tím na něj média i nadřízení tlačili a on neměl v ruce jediný důkaz. Byl to jeho první případ, který nabyl takového mediálního rozměru. Věděl, že musí ty kluky najít. Několikrát mluvil s rodiči obou chlapců a hlavní otázka byla, zda neměli doma problémy a nesnažili se je řešit útěkem. To se však nepotvrdilo. Zvažoval tedy možnost únosu, ale zatím se nikdo nepřihlásil o výkupné a i tato verze se začala pomalu rozpadat.

Po dvou dnech se policistům povedlo najít snowboardy, které odpovídaly popisu, a potvrdilo se, že patří chlapcům. Až teď se Mackovi potvrdilo, že chlapci nejspíše utekli společně. Stopy vedly do domu, ale potom už nikam. Policisté se psy obešli celý dům, ale další stopy nikde nenašli.
„Je to, jako kdyby se propadli do země, šéfe,“ líčil strážník Koks Mackovi, co našli v domě.
„Aha, takže dva mladí kluci se prostě z ničeho nic propadnou do země… A našli jste aspoň díru?“
Strážník Koks jen nechápavě koukal, než mu došlo, že mu poručík Mack nevěří a chce jiné vysvětlení.
„Našli jsme snowboardy obou chlapců a stopy vedoucí do té barabizny, to je všechno. Nikde jinde nic nebylo.“
„A psi?“
„Taky nic nenašli, prostě jako kdyby se vypařili.“
Mack byl čím dál tím netrpělivější. Odpoledne měl schůzku s nadřízeným a něco mu říct musel, jenže tohle mu určitě věřit nebude.
„Pokračujte v hledání a rozšiřte pátrací oblast,“ řekl nakonec. Strážník Koks se otočil na podpatku a byl pryč. Mack se jenom nevěřícně svezl na židli a přemýšlel, co řekne šéfovi.

Jeho schůzka s nadřízenými proběhla podle očekávání. Nezbylo mu než říct pravdu a přiznat, že nemají kromě nalezených snowboardů žádné jiné stopy. Nadřízení nebyli spokojení s průběhem vyšetřování a rozhodli se Macka nahradit někým jiným. Ani tato metoda se ale neukázala jako úspěšná a i navzdory nesouhlasu rodičů obou chlapců bylo pátrání nakonec ukončeno.

Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová