Povalentýnská samota

Příspěvek do stejnojmenné soutěže. Stála u okna a žmoulala potrhanou valentýnku. Občas se na ni podívala, ale číst ji nemusela – znala nazpaměť, co v ní stálo. Ještě před pár dny byla šťastná, těšila se až odešle zamilované psaní. Celé hodiny přemýšlela, jaká bude Lucasova reakce. Vyfantazírovala si ji od užaslého pohledu v jeho očích, až po vášnivé polibky u jezera… Nemohl ji přece odmítnout, po všem, co řekl, jak se choval! Po tváři jí skalnula slza, následovaná dalšími. Jak moc se zmýlila… Včera, právě když své psaní odeslala, přiběhla za ní Lucia, nadšeně mávající valentýnkou… Znovu se podívala na obálku v ruce. Prý...