Tajemný dům

Velmi povedená závěrečná práce z Literárního semináře z pera Ainkidua Arnimane.

Na kraji lesa stál tajemný dům. Co lidé věděli, stál tam odjakživa. Čert ví proč, nikdy nikoho nenapadlo jít dovnitř.

Až jednoho dne ten nejneočekávanější host zavítal do jeho nitra. Nemohl vědět, jaké historky se k němu vážou a možná by se tam běžel ukrýt, i kdyby je všechny znal, kdo ví. Jedno je však jisté. Kdyby opravdu věděl, co se za těmi oprýskanými a překvapivě stále jasně rudými dveřmi skrývá, nikdy by tam byl nevkročil.

Slunce zmizelo již před nějakou dobou za korunami stromů, a tak se začalo smrákat. Kdo tím nezvaným hostem a nešťastníkem byl? Někdo, kdo nebude společnosti chybět – vyvrhel a chamtivec. Jeho důvody k útěku byly stejně pochybné, jako jeho potřeby. Mnoho z nás by očekávalo, že takováto věc se stane normálním lidem, nebo snílkům, ale tentokrát to nebyla žádná Alenka, jen pouhý feťák, který utíkal před zákonem. Důvod? Stejně pofiderní, jako celá jeho existence. Na popud svého těla a jeho znetvořených potřeb se pokusil vykrást lékárnu, hledajíc nějaké ukojení pro démona, kterého již dávno přijal do svého těla. Právě kvůli tomuto démonu si nejprve myslel, že vše, co se odehrává, je jen výplodem fantazie. Nasázel do sebe toho svinstva opravdu hodně, po kapsách ho měl hojnou zásobu a moc dobře věděl, že dlouho přežít nemůže, ale to byl jen malý hlásek, schovaný hluboko pod tím hladem.

Popravdě si nepamatoval moc z toho, co se odehrálo těsně před Dveřmi. Vzpomínal si jen na nejasné obrysy a strašnou stravující chuť, která ho hnala kupředu. Avšak, na co si vzpomínal obzvlášť dobře, byl pocit, když uchopil kliku dveří a to, co se stalo pak. Ne že by toho bylo hodně. Bylo to, jako kdyby se celý svět otočil. Nedokázal se té kliky pustit a jen v šoku pozoroval, jak se rudé dveře čím dál tím více rozsvěcí, až po nich začaly tančit plamínky. Plamínky přešly v plamen a ten ho s výbuchem pohltil.
Další věc, co uviděl, byla zubatá tlama nějaké potvory. Zážitek na celý život. Což v tomto případě nebylo obzvlášť dlouho.

Postava v kápi stála na vrcholu pahorku bičovaného ledovým větrem, pod ní se skýtal krásný výhled na koruny stromů sahající, kam až oko dohlédne. V dáli se jako třpytivá nit táhla řeka. Tak osamocená v hloubi lesa, v zajetí zeleného pekla.
Na jeho rameni byl stočený salamandr, jehož tělo pulzovalo skrytým žárem. Mírně doutnal. Kapky mrazivého deště po dopadu na jeho rozpálené tělo vždy jen zasyčely a vypařily se. Severu již dlouho nevládne žádný panovník z královské krve, dlouho to už je, co se stal pouhou loutkou konventu mágů. Život v mrazivém severu byl vždy uměním a jen díky síle ohně se dala země kultivovat. Celé severní království bylo vystavěné na skrytém plamenu hory, který často vyvěral na povrch v podobě roztavené skály a horkých pramenů. Královský palác byl jen sídlem hlupáka, který si dělal dědičné nároky na něco, co patřilo jim. Mágům plamene. Těm, co ohni poroučí a těm, co následují vůli opravdového vládce Hory.

Salamandr nervózně vzhlédl a z jeho očí vyšlehly malé plamínky. Cítil, že se něco blíží, nedočkavostí se třásl a občas z tlamičky vypustil spršku jisker. Jeho pán, oděný do černěné šupinové zbroje, rozdával rozkazy svým poddaným, osobně sledujíc přípravy na rituál. Nemůže připustit, aby se něco pokazilo. Jakákoliv chyba je zcela nepřípustná. Jeho pán vyžaduje vždy čerstvou potravu a to podoby lidské a té, té je čím dál tím větší nedostatek. Před časem proto začali experimentovat s vyvoláváním nešťastníků z jiných dimenzí. Stačí nějaký ten litr obětované krysí krve, pár svíček a můžete nalákat nějakého nešťastníka, aby padl do léčky a přenesl se právě přímo do hladového chřtánu.
Začali s invokací. Po několika momentech byl rituál skoro hotový.
„Dnes to šlo vskutku výborně!“ pomyslel si s nadšením. Vyšlehl plamen a z něho vylétla postava, letící přímo do jámy, v níž sídlil Pán Hory, mocný ohnivý drak. Jedno chramstnutí a bylo dokonáno.
Nečekali však to, že ten nešťastník bude mít v krvi tolik jedu, že to draka poblázní. Poblázněný člověk vidí třeba právě draky, co viděl poblázněný drak, to se nedozvíme, ale rozhodně to muselo stát za to, jelikož doslova zpražil celý kontinent, než to z něj vyprchalo, a tak zanikla jedna malá dimenze.

Co z toho plyne?
Neberte drogy, zabíjí to draky a fantasy světy.