Podvůdek na princeznu

Bylo nebylo jedno království a v něm žil král, který měl tři dcery. Dvě starší byly již provdané, ale s tou třetí – nejmladší měl král starosti. Vdávat se chtěla, ale za toho „pravého“.

Dlouho nevěděla, jak toho „pravého“ objevit, až našla starou knihu pohádek, kde princové vysvobozovali princezny před draky. Jednoho dne oznámila králi, že se vdá pouze za toho, kdo ji zachrání před drakem.

„A kde chceš, dcero, sehnat draka?“ zněla králova odpověď.
„Bez draka se nevdám a basta!“ stála na svém princezna.

Královi tedy nezbylo než draka někde sehnat. Nechal vypsat odměnu za nalezení draka. Kupodivu se ihned přihlásil Honza s prohlášením, že v podhradí jeden drak žije. Nikdo mu nevěřil, ale mládenec je přesvědčil, ať se jdou podívat. Vypravil se král s doprovodem a Honzou do podhradí. Prošli uličkami až za město. Král už byl netrpělivý, ale Honza ho ujišťoval, že už jsou blízko. Prošli několika houštinami. Vyšli na mýtině, která byla ukončena skálou, v níž zela jeskyně.

„Mrkvožroute!“ zvolal Honza
V jeskyni byl vidět pohyb. Po chvíli z ní vylezl drak. Tedy spíš dráček. Mžoural na ně s nepředstíranou ospalostí.
„Máš mrkev?“zeptal se, jakmile si všiml Honzy, aniž by dal najevo, že si všiml ostatních na mýtině.
„Ne,“odpověděl Honza. Zklamaný dráček se chystal zalézt zpět do jeskyně.
„Mrkvožroute, počkej,“ zarazil ho Honza.
„Co chceš?“odsekl drak.
„Přišla za tebou návštěva.“
„A jaká?“
„Víš draku, moje dcera si přeje být zachráněna před sežráním drakem,“ vložil se do debaty král.
„Princezny nežeru, nemáš mrkývku?“
Poté král a Mrkvožrout probírali mnoho dalších věcí a král draka pro svůj plán získal.

Hned druhý den král řekl princezně, že draka již sehnali. Pro sebe si ale nechal, že nemá nikoho, kdo by ji vysvobodil. Rozhodl se napsat dopis sousednímu králi Miroslavovi a prozradit mu něco víc, aby ho drak neodradil.

Příští den dostal odpověď, že krále Miroslava mají čekat od soboty za týden. Králi ten jeden týden připadal téměř nekonečný, ale konečně se král Miroslav objevil před bránou paláce. Po nutných přijímacích ceremoniích se oba králové a Honza zavřeli do pracovny, kde dlouze něco probírali. Když se konečně dveře pracovny otevřely, vyšla celá trojice s nepředstíranou spokojeností. Král Miroslav a Honza téměř ihned někam zmizeli a král si spokojeně zamnul ruce.
Zrána se brána paláce otevřela a vyšel smuteční průvod směřující k dračí jeskyni. Princezna si svoji černou parádu užívala s neskrývanou rozkoší. Průvod došel k jeskyni, vylezl z ní drak, zařval a zeptal se:
„Nemá tu někdo sůl?“
„Já mám malý sáček,“ přihlásil se mladý muž.
„Tak se vzájemně osolte! Bude oběd!“ zvolal dráček.

Na průvod padly mrákoty a hrůza. Princezna omdlela. V „poslední“ chvíli přijel Miroslav na koni a princeznu osvobodil. Jásající průvod se vrátil na zámek na hostinu.
My ale nepůjdeme za nimi, zůstaneme na mýtině. Jakmile průvod zmizel z mýtiny, jednou postranní pěšinou dorazil Honza s velikou károu plnou mrkvového salátu, kýblem vody a hadrem.

„Mrkváči, mám tu jeden trakař mrkvového salátu,“ prohlásil Honza.
„Tak to sem naval a nezdržuj!“ ožil drak, kterého před chvílí „zabili“.
„Jak to proběhlo?“zeptal se Honza.
A drak mu převyprávěl celou scénu, kterou již známe, ale přidal několik detailů. Když průvod dorazil, byl drak podle plánu otočený k lidem jednou stranou těla a když ho skolili, otočil se k nim stranou druhou, kterou měl pomalovanou červenou barvou, takže to vypadalo, že krvácí a umírá.

Takto se dá docílit svatby jedné umíněné princezny, i když je to podvůdek.
A ptáte se, co z toho měl drak?
Doživotní denní extra dávku mrkvového salátu.