Jiskra slunce – kapitola 4 – Erlis

Do Layhelardu dorazili pozdě v noci a šli rovnou spát. Druhý den oznámili Kholovi a Starci výsledky mise. Mluvil hlavně Erlis, Lavinie jen doplňovala a upřesňovala. Mluvila tiše a stála se sklopenou hlavou. Když si dva přední válečníci země vyslechli hlášení, zeptal se Khol: „Lavinie, jak jsi na tom se zbraněmi?“ „Umím trochu střílet, ale jinak nic.“ „Běž na cvičiště, za chvíli přijdu.“ Cestou se ještě zastavila u sebe v pokoji a vzala si Velvrikův luk, který po jeho smrti dostala od Degrika. Našla si volný terč, natáhla tětivu, oblékla si chrániče a napnula luk. Byl silnější než ten, na kterém se před čtyřmi lety učila, ale od té doby s ním cvičila mnohokrát a věděla, co má čekat. Jenže už něco přes měsíc nestřílela a ruce...

Autor : dne 11/21/2009 | Jiskra slunce | 0 komentářů

Smrtka

Měli jste někdy tu čest vidět někoho, koho ani nikdy vidět nechcete?Dlouhý plášť, celá v temném, obchází lid smrtelný, dlouhému pohledu do očí neuniknem, i když trvá setinu vteřiny. V temném kápi pouze duše, jediná, co přežije vlastní smrt, jediná, co život vzít může, jen jediná je smrt. Černá – jak temnota z nebe nejhlubšího -, vše mění na bílou talíře porcelánového. Mění příjemné teplo v lítostný chlad, co ti, člověče, po smrti přát. Cestu dlouhou před sebou máš, třeba nás navštívíš snad někdy zas.

Autor : dne 11/21/2009 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů