Kapitola III. – Práce je moc

Ráno, když jsme se všichni probudili, jsme si upekli kousek masa a uvařil čaj. Hned po snídani jsem začal dodělávat náš nový dům. Šlo to jako po másle a k obědu byla už jedna polovina hotova.

Než jsme se stihli naobědvat, přišel Trevor s Kringem a řekl:

„Máme problém. Lidi už většinou mají dům skoro hotový a zajímá je, co mají dělat!“ A tak jsem odpověděl:

„Dneska večer ať se všichni sejdou u řeky, tam jim to povím.“ A potom jsem se v klidu naobědval a přemýšlel jsem, co s tímto novým problémem. Nakonec jsem dostal nápad, který by mohl nějaký čas fungovat. Po obědě jsem vyhrabal nějaký papír, inkoust a brk z truhlice a položil jsem si je vedle domu. Dům jsem stihl dostavět někdy kolem páté hodiny. Popadl jsem papír, inkoust a brk a běžel jsem na domluvené místo. Musel jsem chvilku čekat, než se začali ostatní shromažďovat, ale alespoň jsem měl čas to ještě doladit. Když jsme se sešli všichni, vstal jsem a řekl:

„Chtěli jste vědět, co máte dělat. Mám pro každého z vás práci. Za tuto práci dostanete jistou odměnu, která zpočátku bude menší, ale později se bude zvětšovat, jak naše vesnice bude bohatnout. Každý z vás dostane úkol, který bude plnit každý den kromě neděle. Takže začneme…“ Když jsem skončil, řekl jsem ještě:

„A když se budete chtít kouknout, kdo má co za práci, bude tento papír pověšen tady,“ ukázal jsem na desku vedle jednoho z domů. Plán byl jednoduchý, každý dostal jednu z několika prací, mezi těmito povoláními byl dřevorubec, lovec, kameník, tesař, sběrač, rolník, rybář a navíc tři povolání, která byla nad rámec povinností, a to vyřezávač, strážce a skladník. Takto pracovat se mělo začít od zítřka. Všichni se rozešli a přemýšlel o dalších dnech. Odměnou za tuto práci byl příděl ostatního zboží, které ulovili, chytili, opracovali nebo vytvořili ostatní. V celé vesnici jsme byli dva, kteří byli ochotni dělat vyřezávače.

Vyřezávač měl jako povinnost najít v lese strom a vykrájet z něj kolečko, dva palce v průměru a půl palce na šířku. Když už měl takovýchto kruhů dost, mohl do nich vyřezat ornament, který byl nakreslený na stole. To měly být naše budoucí peníze, než se postaví kovárna. Peníze to byly pěkné, ty první byly jen obyčejný nahrubo opracovaný kruh s ornamentem, ale ty ostatní už byly zdobnější a propracovanější.

Hned druhý den jsme museli vyřešit jeden spor. Šlo o spor Jimma a Rina. Proces byl krátký, neboť Rin se přiznal, že potom, co se vrátil, našel Elein s kladivem, jak pracuje na jejich novém plotě. Takže jeden problém jsme měli z krku.

Během čtyř dnů, kdy fungoval systém rozdělené práce, to šlo jako po másle. I sešli jsme se jeden večer a já znova vstal a řekl:

„Milí občané naší vesnice, dnes vám slavnostně oznamuji, že je hotová měna pro nás všechny. Za každou odvedenou práci pro vesnici dostanete dřevěnou minci, za tuto minci si večer budete moci koupit jakoukoli věc, kterou bude prodavač prodávat. Prodavač si nakoupí jako první, ale jen v únosné míře a potom začne prodávat ostatním. Všechny vydělané peníze vloží do kované truhlice, která je od této chvíle vesnickou pokladnicí. A další den to začne nanovo. Prodavač za svoji práci nedostane zaplaceno, protože odměna pro něj je, že si může nakoupit první. Tak, to je pro dnešek všechno a nové rozdělení prací i s odměnami za ně najdete nové úřední desce, kde od této chvíle budou všechny důležité změny ve vesnici.“

Redakční úpravy provedla Janel Weil.