Papír

Duše jejich (Kdo v ně věří?)

jako listy nepopsané leží.

Hledají inkoust, brk,

nastavují krk

hrdlu masožravému,

světu celému.

Pro slovo, slovíčko,

prodali by sluníčko.

Jen aby mohli říci,

jsem ten co má víc.

Co na tom všichni vidí?

Jsou to vůbec ještě lidi?

Ten papír co mám uvnitř

je plný vět a škrtanic.

Protože jsem vyšla z davu,

prokoukla zdi klamu.

Kráčím sama uličkou,

která zapisuje propiskou

na papír slova další,

co dělají ten život těžší.

Jsem totiž plná předsudků,

lží a popisků.

Kterých se nelze zbavit,

o kterých se nelze bavit.

Další krok a rozcestí,

ten papír mi cestu

snad proklestí.

Ptáte se, co se stalo?

Co mi možnost dalo

tohle psát?

A na pohřeb se smát?

Kdo ví.

Ať poví.

Protože s tím

by život nebyl stín.

Zatím je načase

opustit, už zase,

dav a čekat,

co to dá.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.