Moje sestra Denny

Ahoj. Jsem Eva Younei. Je mi 13 let. Bydlím s rodinou v pěkném malém rodinném domečku ve Španělsku, u pláže. Mám sestru Denny, která je o dva roky mladší. A o ní začíná mé vyprávění…

Naše Denny byla vždy velmi tichá a zdrženlivá. Ovšem teď, když je v pubertě, se alespoň trochu změnila a je taková… normální. A našla si i kluka. Bez svého milovaného Lorence nevydrží ani týden. A já, jakožto starší sestra, jsem si na ni vymyslela malinkou lest… Mám svůj diář. Stejný má i Denn. Poprosila jsem mou dospělou sestřenici o takové kouzlíčko. Vše, co do deníčku Denny napíše, se objeví na MÉM diáři. To znamená i její rande. Muhehe. No, s Lorencem se znají od školky, ale chodit spolu začali až minulý týden. A o tom vám chci psát.

DENNINO PRVNÍ RANDE

Bylo úterý, nádherné a slunečné. Zrovna jsem si četla na posteli. Tedy, četla, já se spíš zabývala svými osobními myšlenkami. Zrovna jsem se rozhlížela po žlutozeleně vymalované místnosti, když mi padl pohled na diář pověšený na zdi. Rudě blikal! Vyskočila jsem a hned si přečetla, o co jde.

„Narozeniny tetičky Aule?? Cože?!“ Zamračila jsem se. Už jsem si chtěla jít zase lehnout, když se tam objevilo datum, čas a místo jejího prvního rande! Zaradovala jsem se. Ušklíbla jsem se nad Dennyinou pošetilostí, psát si data rande do diáře. Nápad malé holky. Rychle jsem si navlékla džíny, tričko, prostě mudlovské oblečení, do kapes zastrčila pergameny, brky, kalamáře a podstavce a vyběhla z místnosti. Vyběhla jsem z domu a utíkala. Sestra ještě nevyšla.

Sedím na stromě v parku, pod kterým je i lavička. Samozřejmě mne zakrývají větve, ale přehled mám výborný, takže náš zamilovaný páreček o mé přítomnosti nemá ani tušení, což je velice dobře. Jůů, Lorence jí lichotí! Jako obvykle – Denn zčervenala. Ježiši fuj, oni se na prvním rande líbají!!!

Blíží se konec, usuzuji podle toho, jak Lori koukl na hodinky. Rozloučení. Ach, to je dojemné!! Muhehe. Nesmělá pusinka na líčko, no jooo, Lori se ukázal! Ták. To by bylo vše. No to bylo dost slabé. Lori utíkající domů, Denny rudá vstává. Nejvyšší čas zmizet! Dávám jí náskok a pak si to oběhnu. Nezastavuji se. Už jsem za domem. Radši jdu zadním vchodem, co kdyby byla před domem?

Jsem zpátky v mé ložnici. Všechno zapsáno, teď už jen pro mé potěšení uložit. Za mou postelí je ještě dřevěné obložení, protože jsem si ho vydupala. Zjistila jsem totiž, že když zmáčknu jedno prkno, vypadne. Díra ve zdi široká jako celá moje ruka a dlouhá asi 15 cm, na výšku může mít tak 5 cm. Pergamen jsem uložila do dlouhé krabičky a tu uložila úplně dozadu. Tenounké prkno jsem zase vsunula a spokojeně se svalila na postel. Teď mně napadá, co bude příště? Takový stydlivý páreček? Ušklíbnu se sama pro sebe, vytáhnu knížku a zaberu se do četby.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.