15. kapitola – Stařec a dítě

„Podívej!“ ukázal Velvrik k obloze. Z lesa před nimi stoupal k nebi sloupec kouře. Pobídli koně tím směrem a brzičko dorazili k vesnici. Tedy spíš k něčemu, co vesnicí ještě nedávno bývalo. Domy byly spálené, krovy stržené a muži pozabíjení.Zvířata, ženy a děti zřejmě odvedli, protože tam žádné nebylo vidět. Vtom zaslechli dětský pláč. V jedné kůlně našli sedět asi dvouletého chlapečka, kterého jako zázrakem přehlédli. Lavinie si stáhla plášť a nahé dítě do něj zabalila, pak ho zvedla a nesla ke koním. „Ty ho chceš vzít s sebou?“ zeptal se užasle Velvrik „Ty ho tu chceš nechat? Neboj, jakmile potkáme nějaké stavení, necháme ho tam, neplánuju ho brát někam dál.“ „To je fakt, tady zůstat nemůže.“ „Tak jedeme, už...